Odvolatelnost závěti znamená, že každá nová závěť o tomtéž majetku ruší závěť předchozí. Zde je důležité, aby závěť byla označena datem jejího vzniku. Není to sice podmínkou její platnosti, ale v případě, že není jasné, kdy byla závěť pořízena, a existuje-li více závětí, které si odporují, nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího vzniku, je závěť neplatná.

Pořizovatel závěti by měl myslet i na to, že svá slova musí formulovat tak, aby i úplně cizí osobě bylo jasné, co chtěl říci. Jinak řečeno, závěť má být vážná, určitá a srozumitelná. Při realizaci závěti je závěť třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Závěť nelze vykládat podle toho, jak se jeví dědicům. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl. Zůstavitel může svoji vůli upřesnit tím, že v ní odkáže na jiné listiny.

Zákon stanoví jako základní pravidlo, že závěť musí být pořízena písemně. Současně zakotvuje výjimky, tzv. úlevy. V případě, že se člověk pro nenadálou událost ocitne v patrném a bezprostředním ohrožení života, má právo pořídit závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky. Totéž právo má i ten, kdo se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události, a nelze-li po něm rozumně požadovat, aby ji pořídil v jiné formě.

Závěť lze sepsat osobně vlastní rukou a následně ji podepsat. Není-li závěť sepsána vlastní rukou, ale např. se jedná o vytištěný text, ke kterému zůstavitel připojí svůj podpis, je podmínkou pro její platnost účast dvou svědků současně, před kterými zůstavitel prohlásí, že se jedná o jeho vůli, a svědkové se na závěť podepíší.

Třetí možností je sepsání závěti veřejnou listinou, tzn. notářským zápisem. Takovouto formu lze jen doporučit, jelikož je současně možné požádat, aby notář závěť uložil do Centrální evidence závětí, vedené Notářskou komorou ČR.