U zrodu myšlenky stál Klaudií Švrčkovou pomalovaný podchod v Českém Těšíně. „Jedna ze zdejších sestřiček ho viděla a přišla za mnou s nápadem, pomalovat chodby centra. Myšlenka se mi líbila, navíc v centru mám svou babičku. Jedinou podmínkou bylo, že se do práce vrhnu, až dokončím státnice, což bylo v červnu. Nechtěla jsem se ničím rozptylovat,“ pověděla mladá výtvarnice, která si pochvalovala, že pro tvorbu dostala z centra volnou ruku.
„Maluju hlavně portréty, takže jsem se rozhodla pro ně. Vybírala jsem známé osobnosti z řad herců, zpěváků a dalších, které by klienti centra poznali. Rovněž jsem chtěla, aby mě malování bavilo, proto jsem při výběru brala zřetel i na pro mě blízké tváře,“ nastínila Švrčková, jež nejraději maluje Marilyn Monroe a Salvadora Dalího. „Toho jsem na jednu výstavu malovala v různých podobách 25krát,“ doplnila malířka, která měla trošku obavy, zda bude mít na tvorbu dostatek klidu.
„Nevěděla jsem, co mě čeká. Jestli mě senioři budou při práci sledovat nebo si chtít povídat, ale nakonec to bylo velice milé. Pracovala jsem jeden večer a pak čtyři dny,“ vypočetla Švrčková.
Dvě chodby centra tak nově zdobí 17 portrétů známých osobností. Jsou to černobílé malby, na kterých jsou vidět rysy obličeje. U žen navíc rty zdůrazňuje červená barva. „Klienti se mohou podívat a třeba zavzpomínat, ve kterém filmu dotyčný hrál a podobně, Jedná se o takové trénování paměti. Ale přesto jsou u portrétů i jména zobrazených,“ vysvětlila malířka, která navíc vyzdobila hlavní prostor u výtahu v prvním patře.
Na holé zdi bylo namalovaných sedm slunečnic, které již za několik let vybledly. „Slunečnice se mi líbily, chtěly jen oživit. Navíc na ně byl navyklý nejen personál, ale i klienti. Ke květinám jsem navíc přimalovala i charakteristická místa obou Těšínů, protože zdejší obyvatelé jsou v drtivé většině odsud,“ doplnila Švrčková.
Ač vystavená díla vidí kromě personálu a klientů už jen jejich návštěvy, má centrum jedinečné dílo od zdejší rodačky. „Klientům se malby hodně libí, zastavují se u obrázků. U portrétů jsou i jména, aby si mohli dotyčného přiřadit. Je to něco jiného než obyčejné malby na zdi,“ zamyslela se ředitelka centra Kateřina Pindejová, která na závěr přidala i veselou historku z malování. „Klaudie si dělala skicu na zeď, ale protože již bylo pozdě, nechala si rozdělanou práci na příští den. Jedna z klientek šla ráno po chodbě a viděla tužkou pokreslenou stěnu a myslela si, že to udělala její kamarádka. Okamžitě šla za sestřičkou s tím, že i ona má sice tužku, ale stěny nepomalovala, ale určitě to udělala její kamarádka,“ uzavřela s úsměvem Pindejová.
