Jaký je herecký život během rekonstrukce divadla?
Oprava samozřejmě ztěžuje chod divadla. Ředitel Petr Kracik se rozhodl, že i během rekonstrukce budeme normálně zkoušet a hrát, ale v omezeném režimu. To znamená, že místo pěti premiér za sezonu, uvede Česká scéna jen tři.
Zkoušíte pořád v divadle?
Ano, zkoušíme v divadle, kde se o jednu zkušebnu dělíme s Polskou scénou. Naše scéna pak hraje v náhradních prostorách, což je Malírna. Jedná se o industriální prostor, který slouží k výrobě kulis. Normálně se tam kulisy pořád vyrábí, ale na představení se místo upraví. Jedná se o nádherný prostor, je to takový underground, kde si i já osobně představení velice užívám. Kapacita je asi 80 lidí.
Takže díky rekonstrukci máte příjemné zážitky…
Je to tak. Ne nadarmo se říká, že z něčeho zlého vzejde něco dobrého. Proto beru jako plus, že jsme měli kvůli rekonstrukci možnost vyzkoušet si hraní v takto malém prostoru, kde máte diváka doslova na dosah ruky
Jak na místo reagují diváci?
První premiérou v Malírně bylo souborné dílo Wiliama Shakespeara pro tři herce, kteří ve 120 minutách představí celé dílo populárního autora. Jedná se o humornou záležitost, při které se diváci velmi bavili.
Nedávno jsme měli premiéru Máchova Máje, což je scénická báseň v režii Vladimíra Morávka, významného českého a evropského režiséra, který má s těmito prostory zkušenost. Je to příběh plný poetiky a i zde jsme měli z publika dobré odezvy.
Další premiéru se chystáme uvést v dubnu v třinecké Trisii. Bude to hra Letní byt od Carla Goldoniho, což je reformátor komedie dell´arte.
V Trisii jste během rekonstrukce našli náhradní zázemí…
Je to náš druhý domov, kde se budou odehrávat další premiéry. Kromě zmíněného Letního bytu to 30. srpna bude hra Edwarda Albeeho Všechno je v zahradě.
Takže kromě toho, že hrajete na stálé scéně, vyjíždíte také na zájezdy. Znamená to, že nemáte problém s tím, kde představení hrajete?
Přesně tak, my jsme na to zvyklí, jsme zájezdové divadlo. Někdy na to nejsou zvyklí režiséři, kteří inscenaci připravují pro určitý prostor a hned druhé představení se odehraje někde jinde. Ti jsou z toho občas v rozpacích více než soubor samotný. My jsme třeba zvyklí nazkoušet něco v Malírně a pak to hned převést třeba do Havířova, kde je naopak jeden z největších kulturních domů, ve kterých hráváme. Jako herci jsme na to zvyklí.
Kde rád hrajete?
Já osobně jsem velice překvapený prostorem Malírny. Nic podobného jsem v životě nezažil. I pro mě to bylo nové, protože na takovém místě se musíte herecky trošku krotit. Diváka máte blízko a musí vám věřit, proto nemůžete herecký výkon přehánět. Byla to zajímavá zkušenost. Nebál bych se říct, že se jednalo až o filmové herectví.
Můžete to více přiblížit…
Je veliký rozdíl, umět se ukáznit, zkrotit. To znamená minimálně používat gesta i všechny výrazové prostředky, na které jsme zvyklí z velkých jevišť. Byla to krásná práce v tom, že člověk se musel neustále hlídat, být ukázněný a neutrhnout se z řetězu, jak si to může dovolit naopak na velkém jevišti.
Pořád se vlastě učíte…
Ano, to je na této práci nejlepší, člověk je stavěn před nové a nové úkoly.
Nač se po návratu do zrekonstruovaného Těšínského divadla nejvíce těšíte?
Prvně to vezmu z pohledu diváků, kteří se mohou těšit na krásně spravený nový sál, nová sedadla. Návštěvníci jistě během přestávek ocení i možnost občerstvení v pěkných prostorách. Jako herci se těšíme na nové šatny a novou techniku, světla a zvuk kolem jeviště. To jsou věci, které diváci až tak nevnímají, ale v konečném důsledku budeme moci dělat lepší věci a lépe.
