Muzikál složený z notoricky známých písní slovenských interpretů má podtitul: Večírek neboli žúr jako znovuobnovený rozhovor mezi národy, které nerozdělila ani státní hranice. Nejen o tomto představení jsme mluvili s hercem Janem Kolaříkem, který poodhalil svůj vztah ke Slovensku a také prozradil, jak role v komediálním seriálu Dobré ráno, Brno! ovlivnila jeho život a hereckou kariéru.

Máte za sebou vy osobně nějaký podobný žur?

Samozřejmě. Především proto, že na konzervatoři jsem měl tři slovenské spolužáky. Takže my jsme „žurovali“ furt.

Je slovenský žur odlišný od toho českého?

Ne. Snad trochu v tom, že Slováci spišskou borovičku zapíjejí pivem.

Představení Držím ti miesto je o československých vztazích, společné minulosti, a vy Československo pamatujete. Přesto, je něco, co vás překvapilo, když jste do toho slovenského prostoru při zkouškách pronikal?

Já mám Slováky pochopitelně strašně rád a pokud o nich nemluvím hezky, tak je to z lásky… (smích) Ale přece jen jsem zjistil, že oni jsou trošku jiní, že mají blíž k tomu Uhersku než k Rakousku. Se Slováky se potkávám od mládí, ale až později jsem se dozvěděl, jak oni si z nás Čechů dělají srandu, že jsme „paštikáři“. Oni to mají trošku jinak, dovedou být víc „grófové“ než my. Vycítil jsem a poznal, že nemusejí být příliš bohatí, a přesto dovedou dělat „grófy“.

Co je vám na Slovensku a Slovácích sympatické a naopak nesympatické?

Jednu dobu jsem Slovákům záviděl Tatry a Čaputovou (bývalá prezidentka, pozn. red.). Teď jim závidím Tatry.

Jak role v komediálním seriálu Dobré ráno, Brno! ovlivnila vaši kariéru, myslím s ohledem na nové příležitosti, ať už herecké mimo Brno nebo třeba nabídky na reklamu? Předpokládám, že vás lidé na ulicích více poznávají…

Já teď točím dvojdílný film Anežka česká, kde hraju českého krále Přemysla Otakara I. První natáčecí dny byly v Chebu na hradě a i tam, když jsem chtěl jít inkognito do hospody, tak za mnou přispěchal Pěvecký sbor Špalíček, který tvoří ženy ve středním věku, abych se jim na různá místa podepsal a vyfotil se s nimi. Asi od roku 2008 točím častěji a Dobré ráno, Brno! mě daleko víc zviditelnilo. A taky je mi jasné, že každý ve mě tak trochu vidí toho Mirka Kurše (postava režiséra, pozn. red.), a mně to nevadí.

A jste takový?

Já to původně zcela odmítal, že to je vyloučená věc, a režisér Honza Prušinovský říkal, že budu hrát sám sebe. Je ale fakt, že jak se postupem času občas na sebe dívám, tak si říkám, že jsem někdy takovej kretén. (smích)

V médiích jsem se dočetl, že někdo někde řekl, že je dobře, že Prušinovský seriál Dobré ráno, Brno! natočil v Brně, protože Brňáci to snesou, kdežto Pražáci by to neskousli. Co vy na to?

Myslím, že to je úplně přesné. Já jsem udělal takový malinký faul. Když byla tiskovka před uvedením první série v Praze, tak nám s režisérem pokládali různé otázky a my nějak odpovídali. A já jsem tam řekl směrem k „Průšovi“: Počkej, tys mě nějak špatně informoval o žánru, já myslel, že to je hraný dokument!“ Milan Fridrich (programový ředitel ČT, pozn. red.) zrudl a málem omdlel… Ale je to tak. Myslím, že v Praze byli šťastní, že se to točilo v Brně.

Vedle herecké kariéry také moderujete, už roky vysíláte v brněnském Rádiu Krokodýl…

V rádiu ráno moderuju už 31 let. Jeden rok jsem byl odpoledne, ale jinak jedu ráno…

…zajímá mě totiž, jak se vám daří skloubit brzké ranní vstávání s hereckým povoláním. Herci přece jen po představení občas posedí s kolegy, trochu ponocují… Jak to zvládáte?

Vstávám v pět. Nic na tom není, chce to mít jen disciplínu, dostat se do postele do půlnoci, aby člověk měl aspoň pět hodin spánku. Nedivočit moc večer po představení. Samo sebou mi v hlavě létají myšlenky, že bych šel do rozhlasového důchodu a měl luxus toho rána, kdy nemusím spěchat.