Anna Dymna, známá z desítek oceňovaných a nezřídka i kultovních filmů, se do povědomí polských diváků zapsala mimo jiné rolemi ve filmech Nejsou mocní (Nie ma mocnych), Nebožtík za oceánem (Kochaj albo rzuć), Jen strach (Tylko strach), Malomocná (Trędowata), Mastičkář (Znachor) a Dolina Issy.

Divákům se vryly do paměti i její nedávné odvážné, neobvyklé role, například v krátkometrážním filmu Svátek babiček (Dzień babci), ve snímku Excentrici (Excentrycy) nebo v televizním seriálu Velká voda (Wielka woda).

Za své divadelní a filmové výkony získala řadu ocenění a je vítězkou řady anket o nejoblíbenější a nejpopulárnější herce. Již léta se intenzivně angažuje v mnoha sociálních projektech a akcích a v roce 2003 založila v Krakově Nadaci Anny Dymné Přese všechno, která se stala významnou charitativní institucí pomáhající nemocným a postiženým v celém Polsku, pořádá různé integrační akce a buduje moderní rehabilitační a terapeutická centra.

„Pro všechny ty – plně zasloužené – komplimenty týkající se jejích sociálních aktivit, pro všechnu tu úctu k úspěchům Anny Dymné na mimouměleckém poli občas zapomínáme, jak skvělou divadelní, filmovou a televizní herečkou tato žena je. Její umělecký přínos je monumentální a neustále se vyvíjí, což dokládá například její poslední role v televizním seriálu Velká voda,“ dodal polský programový ředitel Kina na Granicy Lukasz Maciejewski.

Během jubilejního ročníku Kina na hranici chtějí pořadatelé připomenout filmovou tvorbu Anny Dymné. Od nejstarších dob, počínaje filmem Pět a půl bledého Jozky (Pięciu i pół bladego Józka) režiséra Henryka Kluby z roku 1971, což byl neobvyklý snímek, při jehož natáčení se mladá herečka seznámila s Wieslawem Dymným, který byl autorem jeho scénáře a zároveň umělcem, který budoucí hvězdě brzy změní život.

„Už jako manžel nabádal Dymnou, aby nikdy nezapomínala, že je především člověk a že tedy má hrát pro lidi,“ uzavřel Maciejewski.