V přízemí si návštěvníci výstavy mohou prohlédnout portréty několika starých lidí. „Původně jsem se chtěl věnovat výtvarné fotografii, ale pořád mě to táhlo k zachycování lidských tváří. Baví mě naslouchat starým lidem a poznávat jejich životní příběhy. Mnohdy měli těžký život, učím se od nich pokoře,“ prozradil na čtvrteční slavnostní vernisáži Jan Kufa Kičeřok.

Zdůraznil, že portréty starých lidí jsou výsledkem několika společných setkání. „Nejde je udělat napoprvé nebo napodruhé. Objekty svých fotografií navštěvuji a povídám si s nimi. Ony pak ztratí ostych, nedbají na to, že je fotím a působí tak zcela přirozeně. Kdysi jsem portréty zkoušel takříkajíc krást pomocí dlouhého skla, ale nebyly tolik působivé,“ vysvětlil.

Kufovy fotografie vystavené v prvním patře zavedou příchozí do lůna přírody. „Makro nefotím moc dlouho, asi tak deset let. Člověk si ani neuvědomí, co všechno  v trávě najde – lístečky, květinky, broučky. Jen je třeba se rozhlížet. Kolikrát mě až z toho bolelo za krkem,“ pousmál se fotograf, který navázal spolupráci s regionálními entomology.

Pozornost diváka přitahuje série snímků zachycujících umírající strom v pralese Mionší. Před lety přímo v tomto místě pořizoval snímky proslulý český fotograf Josef Sudek. „Jakmile jsem ten strom našel, později jsem se do Mionší vracel a pozvolna usychající javor-klen, fotil,“ zakončil Jan Kufa Kičeřok.