Už zanedlouho čeká pětadvacetiletou rodačku z Českého Těšína další finále – tentokrát soutěže Miss Czech Republic 2025. Soutěžemi ostřílené modelce nechybí sebevědomí, nicméně přiznává, že finále je zkouškou nejen schopností, ale i vnitřního klidu.

Čím jste chtěla být, když jste byla malá?

Archeoložkou. Fascinovalo mě objevování, historie, tajemství a příběhy dávno zapomenutých časů. Později jsem chtěla být vojačkou – vždy mě přitahovala disciplína, síla a schopnost postavit se výzvám. A i když jsem nakonec zakotvila úplně jinde, touha po smyslu a pevné vizi mě provází dodnes.

Kolik Vám bylo, když jste si vyzkoušela roli modelky?

První nabídka přišla zhruba v mých 17 letech, kdy jsem dostala příležitost pracovat jako modelka v Miláně. Maminka mi to tehdy kvůli škole zatrhla a já to respektovala. Věnovala jsem se naplno studiu, ale modeling se ke mně nakonec vrátil. Naplno mě chytil až před třemi lety, kdy jsem vyhrála soutěž Miss International Summer 2022. To byl zlomový okamžik, který všechno odstartoval.

Není tajemstvím, že se vedle kariéry v modelingu věnujete také charitě. Můžete přiblížit, čím konkrétně se zabýváte?

Založila jsem nadační fond Srdcem k naději, který se zaměřuje především na pomoc seniorům a dětským domovům. Snažíme se přinášet nejen materiální podporu, ale hlavně lidský přístup, pozornost a radost. Důležité pro mě je, že i moje značka plavek Kyréne je propojená s pomocí. Každý, kdo si tyto plavky koupí, má možnost dobrovolně přispět na dobrou věc. Chci, aby podnikání mělo i přesah.

Když už jsme u podnikání – psalo se, že se chcete realizovat v turistickém ruchu. Platí to stále?

Momentálně se naplno věnuji rozvoji mé značky plavek a přípravě vlasové kosmetiky určené pro pacienty po onkologické léčbě. Turistiku mám stále ráda, cestování miluju a třeba se k ní časem vrátím, ale teď je mojí prioritou smysluplné podnikání v oblastech, které mi jsou srdcem nejblíž.

Při své práci hodně cestujete. Poznávání nových zemí při soustředěních a soutěžích je ale poněkud oficiální, dělané tzv. na míru. Jaký typ cestování preferujete při soukromých cestách?

Miluju objevování nových míst a kultur. Mám ráda teplo, pláže a exotiku, ale zároveň záleží na náladě – někdy vyhledávám klidná místa, přírodu a ticho, jindy si užívám atmosféru velkoměst. Cestování je pro mě inspirace, únik i růst.

Pocházíte z Českého Těšína, ale předpokládám, že nyní častěji pobýváte v Praze. Je to tak?

Ano, poslední dobou trávím hodně času v Praze kvůli pracovním povinnostem a aktivitám spojeným se soutěží Miss.

Co se Vám vybaví, když se řekne domov? Je to stále Český Těšín? Nechybí vám klid malého města na Olši?

Domov je pro mě stále Český Těšín. I když jsem teď často v Praze kvůli práci a soutěži Miss, Těšín zůstává místem, kde mám kořeny. Ten klid, příroda a atmosféra malého města mi chybí vždy, když jsem pryč. A věřte mi, že se tam vracím ráda.

FINÁLE SE BLÍŽÍ
Při finálovém večeru absolvují finalistky několik disciplín. Ve které si nejvíc věříte?
V komunikaci a celkovém vystupování. Umím být přirozená a sama sebou. Navíc absolvujeme i kurzy mediální komunikace, rétoriky a veřejného projevu, což je skvělá příprava, která mi hodně dává nejen pro soutěž, ale i pro život.

Co všechno obnáší příprava na finálový večer? Pilujete dovednosti, nebo je to hodně o psychice?

Je to kombinace obojího. Trénujeme choreografie, chůzi, řešíme šaty, líčení, ale také absolvujeme workshopy na vystupování nebo práci s médii. Ale hodně záleží i na psychice – zvládnout tlak, nervozitu, ustát ten den s nadhledem a energií. Finále je zkouška nejen schopností, ale i vnitřního klidu.

Kdo je Vaším největším fanouškem? Kdo Vám bude ve Vašem rodném městě první květnovou sobotu držet palce?

Mými největšími fanoušky jsou bezpochyby moje rodina a nejbližší přátelé. Jsou to lidé, kteří mě podporují od samého začátku, stojí za mnou v každé situaci a věří mi možná víc, než si sama někdy dovolím věřit já. Na finále 3. května mi budou fandit nejen z publika, ale hlavně srdcem –
a to je pro mě nejvíc.

Jste známá na sociálních sítích, lidé o vás píší. Jak berete případné kritické komentáře?

Pokud je kritika konstruktivní, vždy si ji ráda vyslechnu – může být přínosná. Ale pokud je to jen negativita bez smyslu, nepouštím si ji k sobě. Vím, kdo jsem, co dělám a proč. A právě tahle jistota mi pomáhá zůstat v klidu