Otmar Kantor, člen lidové kapely Bukóń, je jedním z mála hudebníků, kteří hrají na gajdy lidové, a snad už možná i zapomenuté písně. V mládí preferoval zcela odlišný hudební žánr. „Hrával jsem na foukací harmoniku, byl jsem velký countrysta. Naše gorolská kultura mě v mládí moc nebrala. Zajímalo mě jen to, kam vyrazit do hor a najít opuštěnou krajinu. Nocovali jsme v kolibách. Toulal jsem se po Slovensku, navštívil jsem dokonce i Bulharsko,“ vrátil se ve vzpomínkách do svých mladých let.

V žákovských letech navštěvoval základní uměleckou školu, učil se hrát na kytaru. Sedět a učit se akordy ho ale nebavilo. „Asi tak od třinácti let jsem se neustále toulal po horách a hrál na harmonice trampské písničky a bluesy. Gorolskou kulturu jsem v srdci nějak necítil,“ přiznal Kantor.

Ve 23 letech se stal členem známého mužského pěveckého sboru Gorol. Tehdy nastal zlom. „Pracoval jsem v JZD, tři roky jsem pásl ovce v horách. Celé léto jsme bačovali na Kozubové, na Bahenci, na Hrčavě nebo třeba v Mostech na Ščentém. Dalo mi to hodně, vrátil jsem se ke svým kořenům,“ pokračoval Kantor.

Za srdce ho chytly zejména již zapomenuté archaické písně. „Ty hrozně jednoduché, jaká je i naše gorolská hudba. Musí z ní být cítit hlína, hnůj, naše lesy a pastviny,“ podotkl Kantor. K neobvyklému hudebnímu nástroji se dostal náhodou. Jednou sbor Gorol dostal darem gajdy od Radia Katowice. To proto, aby kromě stylizovaného folkloru mohl prezentovat i ten původní. „Tenkrát mi bylo 39 let. Ty gajdy byly takovým impulzem, fascinovaly mě. Hned jsem věděl, že ten nástroj je mi předurčený. Dlouho jsem s ním válčil. Než jsem se ho naučil ovládat, uplynuly tři roky,“ vzpomínal gajdoš z Jablunkova.

Do tajů hry na gajdách ho zasvětil legendární gajdoš Zbigniew Walach z Istebné. „Naladit gajdy je opravdový kumšt. Když už se to nedalo poslouchat, protože gajdy mňoukaly, jako kdyby někdo šlápl kočce na ocas, sedl jsem na kolo nebo na autobus a vyrazil do Bukovce a odtamtud na Andziołówku. Zbyszek mi vždy gajdy naladil a naučil mě i několik grifů,“ popsal Kantor.

Před publikum se prvně postavil v roce 2003 v polské Toruni. „Scéna byla na pontonu na řece Visle, zatímco lidé seděli na břehu. Dirigentka a šéf sboru zpívali píseň Janiczek trowe siecze a já je doprovázel na gajdy. Tenkrát jsem už věděl, že se stanou mojí srdeční záležitostí. Hraji na ně už přes dvacet let,“ upřesnil Kantor.

Celý článek jsme přinesli ve středečním vydání Třineckého hutníku.