Jste spokojen s tím, kam se to po šesti letech dostalo?

Jsem. Pokrok je oproti předchozím letům evidentní. Už bychom mohli uzavřít další ročník našeho vzdělávání. Pracujeme většinou společně v ateliéru v Žukově, ale každý z nás preferuje svou oblíbenou tematiku, techniku a rukopis. Já sem tam posloužím nějakou radou, nadhledem, zkušeností, ale jinak žádnou svou školu nevedu.

Seskupení Osmička má letos za sebou celkem čtyři výstavy. To je slušný počet, že ano?

Určitě. Každá výstava je něčím bohatší. Je znát, že adjustace je na úrovni, a myslím, že autoři se vyrovnají více sami se sebou.

Plánujete do sdružení Osmička přibírat další členy?

Ne, to v plánu nemáme. I když nás vlastně už není osm, ale devět. Už dříve jsme mezi sebe přijali Janu Galášovou, jejíhož členství si moc vážíme. Je velice zainteresovaná v této práci a je velmi aktivní.

Vy momentálně vystavujete v Karviné v MIC při příležitosti životního jubilea. Co tam lidé mohou vidět?

Je to průřez mojí tvorbou, který nese název Jak šel čas… Je tam k vidění například můj nejstarší obraz, portrét z roku 1972, a pětice starších prací. Výstava v Karviné končí 19. ledna a 17. ledna tam na závěr pořádám v galerii MIC besedu.

Vaší oblíbenou technikou bývala perokresba. Stále vás baví?

Správně říkáte, bývala. Ona by mě bavila, ale perokresbu teď dělám málo. Mám špatné oči, čtvrtku papír tu vidím nakřivo, nemám odhad, kudy táhnout linku. Holt věk zastavit nelze.