Jak třinecká rodačka, nepřehlédnutelná díky své vlasové image, tráví svátky a jak si užívá konec roku? O tom mluví v rozhovoru, který vznikl ještě před Vánocemi při jednom z benefičních koncertů.
Během prosince jste zpívala na několika benefičních koncertech. Čím je pro vás takové vystoupení jiné než vlastní koncert?
Snažím se na každém koncertě vystupovat stejně, i k tomu stejně přistupovat. Některé benefiční akce s sebou nesou nějaký příběh, takže člověk pak může být více rozněžněnější, něčím ovlivněnější, ale já se to snažím nerozdělovat.
Adventní období bývá pro umělce asi hodné hektické, pracovní. Je to tak i u vás?
Je. Předvánoční období mívám hektické, asi jako spousta jiných lidí. Ale zato od Vánoc až do konce roku se snažím odpočívat. Navíc i leden obvykle bývá taková okurková sezona, takže člověk nasbírá sílu. I když je fakt, že začínají plesy, takže i tam někdy vystupuju.
Pocházíte z Třince. Už tady sice spoustu let nežijete, ale přesto se vás zeptám, co se vám vybaví při vzpomínce na dětství. Co Vánoce, když jste byla malá, máte nějaké vzpomínky?
Vánoce dodnes beru jako kouzelný čas klidu a míru. Mám pocit, že v tomto období si člověk víc váží lidí kolem sebe a celkově je atmosféra dojemná. Když je člověk malý, těší se na dárky, na ježíška a tak. A když je starší, tak se těší na to, že může strávit čas s rodinou, s níž přes rok často nebývá. Na své rodné město samozřejmě vzpomínám, v regionu poměrně často koncertuju. A když už jsme u těch Vánoc a zimy, která teda za mého dětství ještě bývala zimou, pamatuju si, že jsme chodili sáňkovat na kopec za „domem hrůzy“, protože jsme nedaleko bydleli.
Když jsme mluvili o dárcích, raději je dáváte, nebo dostáváte?
Obojí. Ale raději obdarovávám. Nicméně si myslím, že každý má radost, když dostane aspoň nějakou maličkost. Řekla bych, že je to 50:50.
Jste mladá žena, poměrně vytížená. Jak to máte s tradicemi? Pečete třeba cukroví?
Cukroví mám ráda, ale nepeču, protože to neumím. A když se o to snažím, tak to stejně nevyjde, jak bych chtěla. Takže peče máma a sestra. Já na to dohlížím a pak ochutnávám. Ale když je možnost, že jsme spolu a můžeme péct, tak u toho asistuju a snažím se… Ale většinou to dopadne tak, že přijedu k hotovému.
Jsme na konci roku. Jak ho prožíváte? Slavíte ve společnosti s kamarády, nebo doma v klidu?
Když jsem byla mladší, tak mi to přišlo hrozně super, že se člověk sešel s ostatními na nějaké silvestrovské party. Ovšem dnes už takové oslavy vnímám jako trochu nucené. Ale je fakt, že silvestr zpravidla trávím s přáteli. Každý rok je to ale jinak, buď to vyjde s kamarády, nebo s rodinou. Ale už to není taková divočina, co bývala.
Dáváte si novoroční předsevzetí?
Dávala jsem si kdysi, ale teď už ze zásady ne, protože vždycky jsem si něco napsala a vydrželo mi to maximálně týden. A pak jsem se na to, s prominutím, vykvákla 🙂 Takže předsevzetí si nedávám a snažím se mít disciplínu po celý rok. Myslím si, že jsem disciplinovaný člověk a co si řeknu, to se snažím dodržovat celoročně. Nedávám si předsevzetí, o kterých vím, že jsou nad rámec mých možností.
Máte za sebou rok s minimálně dvěma významnými milníky. Jedním byla svatba a pak nová deska. Po třech veleúspěšných koncertech v pražské Lucerně máte 24. ledna zabookováno O2 Universum pro váš zatím největší koncert. To je pěkná jízda…
To je. Máme toho před sebou spoustu krásného. Bude to opravdu největší koncert v mé kariéře. Jsem hrozně natěšená, ale zároveň z toho jsem nervózní. Člověk chce opět něčím překvapit, svůj výkon a představení posunout o level výš a zároveň to úplně nepřestřelit…
Takže se na to těším, a už dokonce vím, že máme vyprodáno, je to krása! Pak na jaře pojedeme turné, takže je toho před námi hodně.
