„Chci všechny ubezpečit, že ačkoliv jde o hru velmi specifickou, například slovem komedie v názvu, jedná se o představení nesmírně vroucí. Slovem komedie se nemyslí komedie jako humor, ale komedie jako hra. Takhle se to jmenovalo tenkrát, a dokonce psalo i s tvrdým y – komedye,“ předeslal ředitel Těšínského divadla a zároveň režisér představení Petr Kracik, kterého překvapila reakce veřejnosti ještě před premiérou.
„Hru musíme uvádět v plném názvu a reakce v tomto regionu mě překvapila. Netušil jsem, že vzbudí zvláštní pohoršení v okolí. Dokonce jsem hovořil i s panem biskupem, ke kterému se to doneslo,“ pokračoval ředitel divadla.
Přitom tato hra se v Českém Těšíně hrála již dvakrát, a to v roce 1969 a na začátku 90. let. Samotná hra je 250 let stará a její děj je zasazen do Krkonoš.
„Každý režisér tuto hru pojímá jinak. Ač jsem chtěl zachovat tradici, jak se to hrávalo, tomu se ale nedá přiblížit. Kdysi se hrála venku, kde bylo jeviště i 50 metrů široké a poblíž stál kostel. Nebo v nějakých zahradách. Představení se konala vždy kolem Velikonoc, a pokud byl zájem, tak až do léta,“ pokračoval Kracik, podle něhož je hra tvořena podle Janova evangelia tak, jak se příběh Krista stal. Samozřejmě se zvláštním vkusem dnešního života.
Pamětníkem posledního uvedení v Těšínském divadle v 90. letech minulého století je Josef Bičiště. „Představení tehdy a nyní se v zásadě dají porovnat, protože příběh je pořád stejný. Ale jsou jiná. Ani zkoušení nebylo stejné, protože se jednalo o dva rozdílné režiséry, přičemž každý měl svůj přístup ke hře,“ svěřil se herec, který tentokrát ztvárnil jinou postavu. „Úprava je jiná a má tehdejší role v tomto představení se vůbec nevyskytuje,“ vysvětlil herec.
„Držím se zásady, že uvádíme inscenace, které jsou obsaditelné v našem souboru. Ale vždy si vymyslím něco navíc. Nyní herci čekali čtené zkoušky, a my jsme jednou vše přečetli a okamžitě jsme šli do aranžmá. Všichni dostali úkol, aby se se svou postavou porvali a připravili si ji. Samozřejmě pak přišly korekce. Na hlavních zkouškách jsme pak zjistili, že vše do sebe pasuje,“ vysvětlil Kracik.
Jeho slova potvrzuje i Josef Bičiště. „V porovnání před 30 lety jsme nyní možná měli větší volnost, kdy si herci mohli role vytvořit. I výtvarně se jedná o něco úplně jiného. Rovněž muzika je jiná, tenkrát bylo jenom harmonium a bylo to asi lidovější, blíže k ochotnickému hraní, pro které je hra napsána. V aktuálním představení je muziky více, používá se častěji. Jedná se o kombinaci zvukové nahrávky a živé hudby v podobě dechových nástrojů,“ uzavřel Bičiště.
