Barevně laděné malby svým charakteristickým způsobem reflektují pocity, názory, problémy i radosti lidí z našeho unikátního světa. Klaudie Švrčková se do této minigalerie vrátila zhruba po pěti letech. „Když jsem šla na vysokou školu a začala malovat, moje druhá výstava byla právě tady. Nyní se vracím, ale už mám za sebou asi 50 výstav, přičemž jen čtyři byly v Českém Těšíně,“ nastínila malířka, která vystavuje po celé České republice včetně Prahy a představila se i v Polsku.
Na stávající výstavě jsou k vidění portréty. Některé jsou starší, jiné současné. „Jsou na nich vyobrazeni konkrétní lidé, ale vypadají úplně jinak než ve skutečnosti. Na internetu hledám tváře, které mě zaujmou. Podkladem jsou fotografie, ale náladu dodělám sama. Osoba se buď více mračí, nebo naopak usmívá. Když dáte fotku a obraz vedle sebe, nepoznáte, že jde o téhož člověka,“ usmála se Švrčková s tím, že obrazy na zakázku samozřejmě musí sedět.
„Jednou jsem chtěla udělat dobře a pánovi namalovala více vlasů, než měl. Ale manželce se to nelíbilo. Proto portréty dělám zcela autentické,“ zdůraznila umělkyně.
Tváře vybírá podle své nálady, třeba i černobílé. Nyní má období, kdy chce skončit se smutnými lidmi, jímž se věnovala pět let. Veselejší pak budou nejen obrazy, ale i výstavy. Uvažuje i o malování zvířat.
Od portrétů k záchodům
Malířka se svěřila, že portrét maluje asi jeden den. Ale má třeba rozdělaných 14 obrazů najednou a maluje je po vrstvách. Prvně bílá, pak světle hnědá až k černé. Tím vznikne série, protože odstíny barev jsou stejné, což se jinak málokdy podaří. Trefit se do úplně stejné barvy je složité. Tyto série jsou zajímavé pro sběratele.
Nyní nosí v hlavě nové téma – zvířata na záchodech. Různá zvířata budou sedět na záchodě a v novinách si číst o tom, co se děje jiným zvířatům ve světě. Třeba krokodýl si bude číst, jak krokodýlí kůže končí jako materiál pro kabelky.
„Poukážu tak na velký problém, ale zároveň chci, aby byly obrazy veselé. Je mi ale jasné, že tohle téma nemusí chtít všechny galerie,“ uzavřela malířka.
