„Moc si toho vážím,“ řekla Bruková, která od loňského roku vede po úmrtí Anny Gavendové třinecký oddíl orientačního běhu. „Je pro mě velkou ctí, že jsem ve společnosti takových osobností, které už byly uvedeny do síně slávy přede mnou. Je příjemné, že jsem se zařadila mezi ně a že jsem se tu pomyslně sešla s Aničkou, která byla takto vyznamenána jako první z našeho oddílu,“ pokračovala.

„Navrhl nás svaz k výročí třicet let od zisku titulu. Nechtěli oceňovat pouze sportovní výkony, ale hlavně vybrali ty, kteří i po kariéře zůstali spjati s orientačním během a snaží jej rozvíjet.“Jana Bruková

Do síně slávy byla uvedena společně s Petrem Kozákem. Oba se stali v roce 1991 mistry světa. „Navrhl nás svaz k výročí třicet let od zisku titulu. To ale bylo jen jedno hledisko. Nechtěli oceňovat pouze sportovní výkony, ale hlavně vybrali ty, kteří i po kariéře zůstali spjati s orientačním během a snaží jej rozvíjet. Tím, že vedu oddíl, trénuju děti, tak jsem byla v jejich očích správným kandidátem. Přiznám se ale, že mě trochu překvapili,“ vysvětlila.

Mrzelo ji, že se slavnostní akce nemohla zúčastnit osobně. „Celá naše rodina se nakazila koronavirem,“ upřesnila Bruková. „Vysílali celý večer živě na YouTube a při uvádění do síně slávy jsme se spojili na dálku s moderátory i účastníky v sále formou videorozhovoru. Pustili nám také pár záběrů z toho mistrovství světa. Tehdy se konalo v Mariánských Lázních a šlo o historicky první přímý přenos orientačního běhu v televizi. Chtěli náš sport přiblížit lidem,“ dodala.

Na mistrovství světa žen získala pět medailí
Jana Bruková se během kariéry zúčastnila šesti mistrovství světa za sebou v letech 1989 až 1999, ze kterých má pět medailí. Nejcennější je titul z krátké trati, ve sbírce má ještě ze štafet tři bronzy a stříbro.

„Zlato je zlato a mistrovství světa je v orientačním běhu nejdůležitější akcí. Nic víc se vyhrát nedá, proto titul řadím nejvýše,“ upřesnila Bruková. „Nicméně další rok jsem skončila v celkovém pořadí Světového poháru druhá. Potvrdila jsem tím, že titul mistryně světa nebyla náhoda. Někteří to trochu zpochybňovali. Tvrdili, že šlo o ojedinělý výstřelek. V součtu osmi závodů Světového poháru jsem ale dokázala, že jsem dobrá. Pokud se nepletu, nikdo mě už nepřekonal a je to nejlepší český výsledek v historii této soutěže,“ podotkla.

Třinecká rodačka se stala ještě v roce 1996 během týdne trojnásobnou vítězkou akademického mistrovství světa, připsala si i dvě prvenství v závodě Světového poháru (1998), než ukončila kariéru (1999) a přesedlala na rodinný život.

K orientačnímu běhu ale vede všechny tři děti. „Je to rodinný sport a dá se dělat téměř v každém věku. Vidím na závodech děti předškolního věku nebo osmdesátníky,“ řekla Jana Bruková. „Vždy se mi také na orientačním běhu líbilo, že se sportuje v přírodě a na čerstvém vzduchu. Přitahuje mě na něm i ta pestrost. I když je závod ve stejném lese, tak se dá udělat jinak. Teď jsem se našla i v trénování a předávání mých zkušeností. Nedávno jsem na závodech radila malým dětem, i těm, které nebyly z našeho oddílu. Vysvětlovala jsem jim, jak se správně v mapě orientovat, kde hledat kontroly. Baví mě pomáhat druhým,“ uzavřela.

Jana Bruková v aktuálním vydání Třineckého hutníku vzpomíná a popisuje, jak se před třiceti lety stala mistryni světa.