„Jsme hodně pozitivní, to je důležité. Řídíme se heslem raději pomalu, ale s úsměvem. Nestanovili jsme si žádný cíl, i když jsme si před závodem říkali, že deset kol by bylo super,“ uvedl Kaleta.

Byli připraveni a odhodláni jít ještě i do jedenáctého okruhu. Sílu i motivaci měli. „Věděli jsme, že Linda je v ženách ve své kategorii (36 až 50 let) první. Pokud by druhá v pořadí dokončila desátý okruh brzy a ještě by existovala šance, že stihne vyjít na vrchol Lysé hory, čímž by se jí počítala navíc další půlka, pokračovali bychom,“ vysvětlil.

„Vždy běhám podle pocitu, a až po cestě se rozhoduju, jakou trasu zvolím. Někdy je to deset kiláků, jindy 25. Běhám s radostí, nechci se do ničeho nutit.“ Zaměstnanec Třineckých železáren René Kaleta

I proto úplně zapomněl na sebe. „Až na konci jsem zjistil, jak si stojím, a můj výsledek mě také překvapil,“ pokračoval Kaleta, který skončil v kategorii mužů 36 až 50 let na čtvrtém místě.

Aby mohli být na trati spolu, zvolili si náročnější verzi – tedy závod jednotlivců. „Pokud bychom se přihlásili do závodu dvojic, střídali bychom se a šli odděleně. To jsme nechtěli. Společně jsme silnější, jsme jako jedno tělo. Poznáme, když má druhý krizi, dokážeme si přizpůsobit tempo. Vyhovujeme si, už jsme takhle zvládli i Beskydskou sedmičku,“ pokračoval.

Krize je během závodu nepotkala. „Nepřišla teď ani na Beskydské sedmičce. Ale závod byl hodně náročný. Ráno bylo mínus devět stupňů, nahoře foukalo. Padal nový sníh a při sebězích člověk někdy nevěděl, do čeho šlápne a zda neuklouzne. Trať se také každým kolem měnila, i když cesty se postupně ušlapaly. To se už ale stupňovala únava, pak už je to na morál, protože tyhle závody bývají hlavně o hlavě. To má Lysá s Beskyskou sedmičkou společné, jinak je to úplně jiný závod,“ řekl.

Co se také nemění, je podpora a pochopení jejich nejbližších. „Například Lindin přítel Dušan nám během závodu chystal vše, co jsme potřebovali. Vedeme také skupinu na facebooku (Motivační turistika a sport) s jedním cílem – snažíme se lidi motivovat k tomu, aby šli ven a užívali si pohybu při různých lehčích i náročnějších sportovních aktivitách. Někteří nás sledovali celou noc na internetu a prožívali závod s námi. To nám také dodávalo energii,“ dodal.

Pracuje ve werku. Druhý den, po závodě měl chuť zas běžet

René Kaleta si po závodě dopřál wellness a hlavně kvalitní spánek. „Když jsem se probudil, cítil jsem, že jsem něco šel, ale nic mě nebolelo, a tak mě to lákalo jít na Javorový. Hlava ale říkala, že tělo potřebuje odpočívat, i proto jsem měl z práce volno, tak jsem zůstal doma,“ řekl Kaleta.

Když může, chodí pěšky. „Ani v práci nepoužívám výtah. Časem se i tyhle maličkosti projeví, když se dělají pravidelně,“ řekl Kaleta, který pracuje jako operátor na útvaru VK (Výroba koksu). Jinak se hlavně ale připravuje v domácích podmínkách „Běhám v třineckém lesoparku, atletickém stadionu. Z domu (na Kanadě) často vyrážím směr Javorový. Vždy běhám podle pocitu, a až po cestě se rozhoduju, jakou trasu zvolím. Někdy je to deset kiláků, jindy 25. Běhám s radostí, nechci se do ničeho nutit,“ uzavřel.