Ale vzepřel se osudu, odměnou mu také je, že s ním Oceláři prodloužili smlouvu. „David Kofroň je náš projektový hráč, který měl smůlu na zranění a málem proto skončil s hokejem. Byla by to škoda, před pár lety na reprezentační úrovni dokazoval, že patří k našim nejlepším hráčům ročníku 1998. Líbí se mi jeho bruslení a pohyb, ve kterém dokáže rychle změnit směr jízdy. Je to poctivý kluk a dohání manko, které nabral. Věřím, že se jeho hra ještě poroste,“ uvedl sportovní ředitel Ocelářů Jan Peterek.

„Častokrát jsem slyšel, že jsem blázen. V podstatě dva roky jsem nehrál. Lidé tvrdili, že nemůžu zvládnout, abych hrál na vrcholové úrovni. Tím mě ale motivovali. Říkal jsem si: Počkejte, já vám ukážu.“Třinecký útočník David Kofroň

Kofroň s podpisem neváhal. Váží si nabídky i pomoci, jakou mu klub poskytl při řešení jeho zdravotních problémů. „V Třinci jsem od čtrnácti let. Znám to tady a jsem typem člověka, který nemá rád v životě změny. Jsem ale také vedení klubu i trenérům v organizaci vděčný, že mě v těžké životní chvíli podrželi. Osobní rovina hrála velkou roli, že jsem prodloužil,“ vysvětlil.

Kofroň patřil v roce 2015 k hlavním strůjcům titulu staršího dorostu Ocelářů, při mistrovské jízdě byl s deseti body (5+5) nejproduktivnějším hráčem týmu. Jenže poté začaly jeho zdravotní lapálie. Nejdříve ho zlobilo rameno, se kterým podstoupil operaci.

„A když jsem se vyléčil, tak mi v prvním utkání ruply v rameni vazy a následovaly další dvě operace. Psychicky to bylo náročné, ale k takovým zraněním dochází ve sportu často. Opravdovou životní zkouškou jsem si prošel až po utkání s juniorkou v Hradci Králové, po kterém se zjistilo, že mi praskla ledvina,“ pokračoval.

Ani neví, jak dlouho zůstal ležet v nemocnici. „Čtvrt roku určitě, možná i déle. Byl jsem odkázaný na ostatní, připadal jsem si jak člověk na vozíčku. Největším problémem a rizikem bylo, pokud by mi praskl hematom na ledvině a začal bych krvácet do břicha. V takovém případě mi by mi vyoperovali ledvinu a bez ní by mi doktoři vůbec nedoporučovali sportovat,“ pokračoval.

Černý scénář se nenaplnil, ale vyhráno neměl. „I tak hrozilo, že se už k hokeji nevrátím. Záleželo, jak bude tělo reagovat na zátěž. Pořád hrozilo, že mi ji vezmou později, pokud by nefungovala správně,“ vysvětlil.

Spousta lidí ho odepisovala a považovala za blázna
Od zápasu v Hradci Králové uběhlo půl roku, než dostal David Kofroň od doktorů zelenou a mohl začít s lehkou aktivitou. „Pamatuju si, že mi procházka okolo baráku zabrala pět minut, ale připadal jsem si, jako bych dvě hodiny běhal. Jezdil jsem i trošku na rotopedu, abych tělo pomalu zatěžoval. Všechno bylo několikrát těžší než normálně. Bojoval jsem také s nadváhou. Skoro půl roku jsem jen ležel a přibral jsem asi dvacet kilo. V podstatě jsem začínal od nuly,“ vzpomínal Kofroň.

Jeho cílem bylo, aby se vrátil do hokejového života. Přiznává, že ho ale hodně lidí odepisovalo. „Častokrát jsem slyšel, že jsem blázen a že to není možné. V podstatě dva roky jsem nehrál. Tvrdili, že nemůžu zvládnout, abych hrál na vrcholové úrovni. Tím mě ale motivovali. Probouzeli ve mně ještě větší odhodlání. Říkal jsem si: Počkejte, já vám ukážu,“ dodal.

Na ledě přesto nebylo znát, že by se potýkal s nějakým velkým hendikepem. „Povedly se mi přípravné zápasy a získal jsem sebevědomí. To jsem si posílil koncem léta (2017) na Světového poháru juniorů v Soči. Třinečtí trenéři mě dokonce zvolili za kapitána, to jsem nechápal. Asi mě chtěli povzbudit a očividně šlo o správný tah. Skončili jsme ve vysoké konkurenci třetí a řekl bych, že se mi i dařilo (3+3 v 6 zápasech). Poté mě klub poslal do Frýdku-Místku a už to šlo jen nahoru,“ pokračoval.

Dokonce si jej na pár zápasů vytáhlo i áčko. Připsal si v sezoně 2017/18 i debut v extralize mužů a zahrál si ve finále proti Brnu na pár střídání jako třináctý útočník. Výrazněji se prosadil už v posledním ročníku – za Třinec si v připsal dvě branky a dvě asistence ve 24 utkáních, v prvoligovém Frýdku-Místku získával průměrně bod na zápas (16+11 v 28 zápasech).

„Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že odehraju půl sezony v Třinci, vysmál bych se mu. Všichni víme, jaká je tu konkurence. Velké naděje jsem si nedělal a jsem rád, že je tady možnost, aby nás klub poslal do Frýdku. Neberu to jako krok zpět. Potřebuju více hrát a tam jsem nastupoval v první nebo druhé lajně. Ani jsem nepředpokládal, že budu ve Frýdku tak produktivní, i když patřím k hráčům, od kterých se body čekají. Měl jsem i tam výborné spoluhráče. Sezonu beru jako odměnu za to čím, jsem si prošel,“ řekl Kofroň.

Jeho vzorem je Radek Bonk, ale silovým útočníkem jako on není. „Hru jsem měl založenou vždy na bruslení a dobrém pohybu. Nemám vysokou postavu (177 cm) a nejsem silák, který by na ledě protihráče boural. Samozřejmě pokud to jde, dohraju soupeře, to je v dnešním hokeji už povinnost. Do toho mě nemusí nikdo nutit,“ řekl.

David Kofroň získal s Oceláři kromě titulu se starším dorostem (2015) ještě stříbro s áčkem (2018) a bronzy se starším dorostem (2014) i s juniorkou (2018). Prošel také všemi mládežnickými reprezentacemi.