Máte za sebou první sezonu mezi muži. Je to podle vás rozdíl oproti dorostu?
Ano, rozdíl je to veliký. Když se tak někdy bavím s kluky z dorostu, někteří si myslí, že už jsou na takové úrovni, že by mohli hrát první nebo druhou ligu. Pak přijdou mezi chlapy a poznají ten rozdíl. Někteří z nich se bohužel v dospělém fotbale ztrácí. Dospělé hráče nezajímá, jestli jste mladý nebo starý, jdou do vás naplno.
Už jste si na to zvykl?
Myslím si, že snad ano. Pracuji na tom, abych byl v soubojích silnější a odolnější. Možná si spousta lidí myslí, že jsem pořád subtilní a slaboučký, ale to není pravda.
S Polankou, kde jste z Třince hostoval, jste slavil postup do MSFL. Jak na ten úspěch vzpomínáte?
Zažít postup do třetí ligy bylo super. Byl to výsledek těžké práce, kterou jsme po celou sezonu odváděli. Makali jsme a snad jsme si i postup zasloužili. Polanka fotbalem žila, je to největší úspěch klubu, na který se bude dlouho vzpomínat.
Na jaké pozici jste v Polance nastupoval?
Na své obvyklé – hrál jsem většinou středního záložníka. Nastupoval jsem pravidelně v základní sestavě, takže s tím jsem byl spokojený.
Co říkáte na jarní výkony a výsledky Třince?
Když kluci skončili s tolika body druzí, bylo pro ně obrovsky těžké přijmout, že nepostoupí. Myslím si, že tento rok se před nimi otevírá další šance to zkusit a vrátit se do druhé ligy.
Do Třince jste se vrátil poprat se o šanci?
Přesně tak. Dohoda je taková, že tady budu dva týdny makat a pak se uvidí, co bude dál. Jsem moc rád, že se Třinec ozval a vzal mě do přípravy. Když to nevyjde, třetí ligu bych mohl hrát třeba v Polance.
Spoluhráči vám přezdívají Fun. Přezdívku postavy ze seriálu Okresní přebor už máte dlouho?
Fune mi začal říkat jeden ze starších kluků, když jsem byl ve fotbalové akademii v Karviné. Od té doby se to chytlo.
Jak často se vám poštěstí navštívit své příbuzné ve Vietnamu?
V létě na to není čas. Pauza je krátká, stihneme jen zahraničí. V zimě jsme už několikrát s rodiči do Vietnamu letěli. Máme tam zbytek rodiny, takže to vždy bylo skvělé. Mamka pochází z Hanoje, kde trávíme polovinu času. Pak většinou jedeme autem do města Vinh, odkud pochází táta.
