Rodák z Nýdku překonal na 23,5 kilometru dlouhé trati v Dolomitech všech čtyřicet překážek a do cíle doběhl po necelých třech hodinách s velkým náskokem. Druhému v pořadí nadělil šest minut.

„Jakmile jsem vyběhl na nejvyšší bod závodu (asi 2700 m. n. m.), viděl jsem pod sebou nejbližší pronásledovatelé. Oba ještě překonávali 250metrový okruh s 35kilovým řetězem, výstup na vrchol, kterým jsem probíhal, jim mohl také zabrat několik minut. Do cíle v té chvíli scházelo šest kilometrů a hlavou mi problesklo, že pokud neudělám nějakou banální chybu, získám titul. Před poslední překážkou jsem věděl, že už to dám. Spustily se mi slzy,“ přiznal Suszka.

„Před poslední překážkou jsem věděl, že už to dám. Spustily se mi slzy.“ Tomáš Suszka

Emoce ho přemohly při pomyšlení, co všechno svému největšímu úspěchu v kariéře obětoval. „Je to zadostiučinění, stojí za tím hodně tréninkové píle a energie. Chodím navíc do zaměstnání, od pondělí do pátku makám deset hodin na stavbách. Po práci si jdu na hodinku a půl potrénovat. Je to i na úkor času s rodinou. Snažím se ale, aby se jí to co nejméně dotklo, a pomáhám přítelkyni s hlídáním našeho syna, aby si mohla jít zahrát florbal (za Ossiko). To by jinak náš vztah dlouho nevydržel,“ pousmál se.

Více se dočtete v dnešním vydání Třineckého hutníku.