V tréninku improvizovali, Chrascina našel pozitiva i na běhu s šátkem

Oslovili jsme několik skvělých sportovců z našeho regionu, jak trávili čas v karanténě. Každý nějak trénoval, Michał Staszowski si doma vytvořil posilovnu. Užili si i volnější režim a činnosti, na které běžně nemají tolik času.

Michał Staszowski si doma vytvořil posilovnu. Základem byla činka, kterou si stihl přivézt z Polska ještě před uzavřením hranic. Foto: archiv M. Staszowského

Jan Cymorek (řecko-římský zápas): „Zápas je kontaktní sport, takže bylo nemožné se s někým domluvit na tréninkový sparing venku, a proto jsem musel trénovat sám. Většinou u mě rozhodovalo počasí. Pokud bylo hezky, šel jsem si zaběhat nebo zacvičit ven. Pokud mi počasí nepřálo, sestavil jsem si domácí trénink a ten se většinou skládal z kliků, dřepů a dalších posilovacích cviků s vlastním tělem. Hrál jsem také s kamarády počítačové hry, alespoň takhle jsme spolu udržovali nějaký kontakt. Občas jsem se ještě mrknul na úkoly do školy.“

Jakub Gorný (vzpírání): „Začal jsem chodit nějak moc na hory, už jsem toho ušel více než za celý minulý rok. Mám přírodu rád. Poskytuje mi maximální relax a dá se v ní skvěle rozjímat. Taky jsem se více vracel domů do Oldřichovic, třeba jen na kafe nebo taťkovi pomoct s prací okolo baráku. Cítil jsem, že mi až začala chybět i ta vesnice, když je člověk zavřený v paneláku.

Ani vzpírání se pro mě úplně nezastavilo, činku mám dostupnou, a tak jsem se udržoval. Ale šest sedm tréninků týdně ve vzpírárně mi to pochopitelně nevynahradilo. Chodil jsem ještě do práce a více času jsem strávil i v kuchyni a úklidem. Dokonce zvažuju, že umyju i okna (smích).“

Marek Grycz (moderní pětiboj): „Tréninky se mi výrazně zkomplikovaly. Všechna sportoviště uzavřeli, takže pro mě jediný možný trénink byl běh v přírodě a nějaké cvičení doma. Samozřejmě to mělo se standardním tréninkem pramálo společného, ale lepší než nic. Díky této situaci jsem měl ale hodně času na jiné věci: byl jsem více s rodinou, dodělával si školní povinnosti a přiznám se, že jsem vášnivým fanouškem a hráčem videoher, u čehož jsem strávil nemálo času. Minulý týden jsem už trénoval jízdu na koni.“

Marek Chrascina (běh do vrchu): „Hlavně jsem zařadil do svého tréninkového plánu výběhy v Beskydech. Vynahradily mi zrušené vysokohorské soustředění, které jsem měl mít začátkem dubna shodou okolností v Itálii. Běhal jsem s šátkem přes pusu a našel jsem i pozitiva, protože se mi ve ztížených podmínkách snižoval příděl kyslíku stejně jako v zahraniční vysoké nadmořské výšce.

Samozřejmě jsem se snažil svůj trénink omezit pouze na místa, kde potkám minimální množství lidí, a běhal jsem sám, což není nic nového. Zaměřil jsem se hlavně na obecnou vytrvalost a některé dny jsem trénoval i dvoufázově. Nepříjemné ale je, že narozdíl od předchozích let teď nevím, na co přesně cílím, protože jsou letní reprezentační závody zrušeny.

Během karantény jsem začal s otužováním v řece a tím, jak měli všichni čas, tak jsem si zahrál s kamarády fortnite. Počítačovou hru jsem pařil po čtyřech letech, dokonce jsem si kvůli ní koupil nový notebook (smích). Do školy jsem dodělával zápočty a bakalářku, kterou musím odevzdat do konce května. Státnice mám normálně v červnu.“

Karolína Klusová (thajský box): „Dny v karanténě trávím většinou stejně. Pro mě je důležité mít nějaký systém a řád, aby byl můj den plně využitý. Ráno vstávám v šest hodin. Dám si studenou sprchu, zacvičím si jógu, cviky na posílení dýchání a medituju. Pak následuje moje oblíbená ranní část dne, a tou je snídaně. Miluji vaření zdravého jídla a teď v karanténě si to moc užívám, protože mám více volného času.

Poté se už věnuju tréninku thajboxu. Máme obrovský obývací pokoj, což se ukázalo jako velká výhoda. Odsunu koberce a můžu začít. Odpoledne trávím procházkou v přírodě, posloucháním podcastu, koukám na zápasy, čtu knihy anebo jsme točili videa pro naše boxery, jak cvičit.“

Barbora Pietrová (mažoretkový sport): „Je to těžké. Sezona, na kterou jsme se začaly loni se ségrou (Verčou) připravovat hned po srpnovém mistrovství světa, měla být nyní v plném proudu. Ale bohužel situace je, jaká je. Nicméně trénujeme pořád, jen ne tak intenzivně. Soutěže jsou zastavené a hlavní ale je, abychom nevyšly z formy, a tak jsme bojovaly s tréninky na zahradě nebo doma.

Volný čas jsme taky věnovaly následujícím sezónám, úpravě choreografií, učení nových prvků, vylepšování taneční a gymnastické průpravy. Kromě toho se učíme do školy online, Verča se připravuje na přijímačky na střední školu a mimo to se hodně věnuje posilování a silovým tréninkům. Já se zase zajímám o zdravý životní styl, hodně sportuji a vařím.

Na jednu stranu jsme rády, že jsme si alespoň po několika letech udělaly přestávku a trochu vydechly. Užily jsme si rodinu a ostatní věci, na které nám čas moc nezbýval. Ale už je nám po tom všem shonu, trénincích, soutěžích a kamarádech moc smutno. Těšíme se, až zase budeme moci naskočit do našeho tempa naplno.“

Radomír Sliž mladší (sportovní gymnastika): „Jelikož jsem teď po zranění kolene, tak rehabilituji. Rozcvičuji koleno na rotopedu, poté si jdu zaposilovat a rozhýbat se, abych se udržel v nějaké formě. Pomáhám s různými pracemi na zahradě, a dokonce jsem z nudy začal dělat i nudle do polévky. Odpoledne chodíme s přítelkyní na procházku s jejím pejskem.“

Michał Staszowski (alpské lyžování): „Co dělám? Připravuji se na další sezónu (úsměv). Současná situace mne prozatím v přípravě nijak nelimitovala, protože lyžaři v dubnu regenerují, až pak začínají. Dopoledne jsem tak dělal věci do školy, poté jsem cvičil doma. Měl jsem radost, že se mi ještě před uzavřením hranic podařilo přivézt činku od trenéra z Polska, a tak jsem si vytvořil malou posilovnu. Bydlím na vesnici (Milíkov), takže práce kolem domu je také dost. Narodila se nám jehňátka, a tak jsem je několikrát denně kontroloval. Každý večer jsem zhruba hodinu dělal nějaká rehabilitační cvičení, aby se mi zlepšilo tříslo, kvůli kterému jsem vynechal konec sezony. Teď už se cítím stoprocentně zdráv a od příštího týdne se vrhnu naplno do kondičního tréninku.“

Další zprávy z regionu