Bůček si lidé museli k masu kupovat povinně

Posledním dílem pokračujeme v letním seriálu, ve kterém bývalí zaměstnanci Třineckých železáren vzpomínají na dobu, v níž žili před rokem 1989.

Evžen Tomiczek si i nyní rád zahraje na housle. Foto: tm

Tentokrát se o vzpomínky podělil letos 90letý Evžen Tomiczek, který ve werku pracoval v letech 1949 až 1989, a to na údržbě jako zedník – pecař. Evžen Tomiczek zavzpomíná, jaké bylo tenkrát nakupování v obchodech, a co bývalo nejčastěji na jeho jídelníčku.

„Do roku 1989 nebývalo v regálech obchodů tolik zboží, jako tomu je dnes. Například u řezníka, když měli dovézt zboží, stávali lidé od rána fronty. Ale stejně se některé produkty na pultech ani neobjevily a byly pouze pod ním. Třeba taková játra,“ vybavuje si Tomiczek, podle kterého ani výběr masa nebyl bůhvíjaký.

„Sehnali jste vepřové, hodně bývalo jehněčího a skopového, které nebylo ani moc drahé. Občas nějaké hovězí a hlavně bůček. Když člověk chtěl normální maso, tak si musel přikoupit i kousek bůčku. To bylo povinné, protože bůček nikdo nechtěl, u řezníka si s ním nevěděli rady, tak ho prodávali k jinému masu,“ vyprávěl Tomiczek s tím, že telecí maso téměř nešlo sehnat, leda pod pultem.

Základní potraviny v obchodech bývaly. „Máslo, chleba, mléko, to jste koupil normálně. Ceny byly ve všech obchodech stejné. Myslím si, že v porovnání s dnešní dobou nebyly potraviny drahé, jako je tomu dnes. Na druhou stranu nebyl takový výběr,“ zamyslel se Tomiczek.

Malé hospodářství
Když byla možnost, lidé se snažili svůj jídelníček obohatit tím, že doma chovali zvířata a na zahrádce pěstovali zeleninu či ovoce. „Již za Německa se říkalo, že býval hlad. Ale můj otec ve velkém choval králíky, které jsme mívali každou neděli k obědu. K tomu brambory. A tak to bylo i za komunistů,“ svěřil se Tomiczek, který pochází z Líštné.

„Bydlel jsem v kolonii. Měli jsme zahrádku a také kousek pole v místech, kde kdysi bývalo letiště. Kdo chtěl, pěstoval zeleninu, kdo ne, nepěstoval. Pole jsme užívali do doby, než se začalo stavět sídliště Sosna,“ přiblížil pamětník, který choval slepice a králíky. Podle něj chovali někteří i prase, ovšem to člověk musel něčím vykrmit, a to nebylo jednoduché.

Ale u chalup byly vidět i kozy, někdy i husy a krocani. „Hlad nebyl, člověk měl doma brambory, zelí. A to jsme jídávali pořád dokola. Akorát v neděli býval jídelníček bohatší. Lidé tenkrát byli zvyklí pěstovat zeleninu a chovat zvířata. Ovšem někteří jedinci raději chodívali do hospody pít pivo,“ dodal Tomiczek.

Celoživotní muzikant
Ač chodíval do práce, staral se o rodinu a hospodářství, na celoživotního koníčka si vždycky čas našel. Jako 12letý se učil hrát na housle, které byly tehdy dostupné. „Ale lákaly mě varhany, protože za Německa jsem býval ministrantem a náš varhaník měl konzervatoř na varhany, klavír a housle. Soukromě jsem se u něj učil. V 15 letech jsem už hrával při svatebních obřadech. Později už na tancovačkách, plesech a podobně,“ svěřil se muž, který 60 let hrál v místní kapele.

Přestal, až když mu bylo 80 let. Prvně ho zklamal zrak, když přestal vidět na noty, a k tomu začal i špatně slyšet. „Na housle si ještě občas zahraji. Jen tak, pro radost,“ uzavřel Evžen Tomiczek, který se s kapelou dostal i do Francie, kam je dle jeho slov tehdejší režim, ač nerad, nakonec pustil na hudební festival.

Další zprávy z regionu