V loňském roce Třinecké železárny dosáhly zisku přes 3,3 miliardy korun po zdanění. Tržby z prodeje výrobků, služeb a zboží činily 40,496 miliard korun, což je o 4,637 miliardy více ve srovnání s rokem 2017. „Je to podstatně víc, než jsme na počátku loňského roku očekávali. Umožnilo nám to posílit naše zásoby surovin a poskytlo finanční zdroje na rozvoj firmy, investice a zachování zaměstnanosti,“ zhodnotil loňské hospodaření předseda dozorčí rady Tomáš Chrenek.
Ovšem během letošního roku se situace na trhu s ocelí nevyvíjí zrovna růžově. Jaká je nyní situace v odvětví a které priority jsou v současné době pro vedení Třineckých železáren nejdůležitější, na to jsme se zeptali předsedy představenstva a generálního ředitele společnosti Jana Czudka.
Pane generální řediteli, loňský rok byl v dosavadní historii třinecké společnosti vůbec nejúspěšnější. Co rok 2018 nejvíce ovlivnilo?
Zejména dobrá tržní situace v první polovině roku 2018. O všechny naše komodity – drát, tyče kolejnice, trubky, plochou i taženou ocel – byl na trhu zájem. To byl klíčový faktor loňského výborného výsledku. Současně v té době byly příznivé ceny vstupních materiálů, zejména rudy a uhlí.
V druhém pololetí jsme již viděli určité ochlazení na trhu, přesto jsme za loňský rok dosáhli vynikajícího výsledku.
Pozitivní výsledek hospodaření se odrazil i ve výši mimořádných odměn pro zaměstnance, a to nad rámec dohodnuté kolektivní smlouvy.
Aktuálně ale za sebou máme šest měsíců roku 2019. Jaká je nyní situace na trhu s ocelí?
Na trhu se stále více začínají objevovat dopady obchodní války mezi USA a Čínou, kdy Amerika uvalila 25procentní clo na veškeré dovozy ocelářských produktů. Toto nás sice přímo nezasahuje, ale postihuje nás navazující fakt, že hutní firmy, které dříve vyvážely do USA, hledaly nové trhy a dnes své produkty exportují do Evropy. Ta je dnes největším importérem oceli, zejména z Asie.
Jak se tento evropský dovoz projevil u Třineckých železáren?
Sice jsme nepřišli o naše odběratele, ale na trhu je nyní výrazný nadbytek oceli, což vede ke snižování prodejních cen. Paradoxně s tím se navíc nesnižují ceny vstupních materiálů, ale u rud a uhlí dochází naopak k jejich navyšování.
Neobáváte se, že se vrací rok 2009 a tedy světová krize v hutnictví?
Obávám se toho, že ve vedení Evropy stojí lidé, kteří jsou schopni si „dávat vlastní góly“. Dělají vše, aby zničili evropský průmysl. Ale nemluvil bych přímo o krizi hutnictví. Loni byl v Evropě růst spotřeby ocelových produktů 3 procenta, letos se čeká zvýšení o 0,4 procenta. Tento růst je však nasycen dovozy, zejména z Asie.
Dalším problémem jsou limity dovozu ocelářských produktů do Evropy, které zavedla Evropská unie. Ty jsou ale tak velké, že vlastně dovolují dovézt do Evropy stále více a více ocelářských produktů. Přestože za poslední rok nebyly kvóty dovozu oceli vyčerpány, od 1. července se dále zvedají o dalších 5 procent. Jestliže očekáváme letošní růst spotřeby o 0,4 procenta a dovoz vzroste o dalších 5 procent, tak to může znamenat velké problémy některých evropských hutních firem.
Jak tyto dovozy přímo pociťují evropské ocelářské firmy?
Například British Steel je v úpadku, a nyní se jedná, co s firmou bude dále. Problémy mají Tata Steel a Thyssen Krupp, které situaci chtěli řešit fúzí, ovšem Evropská unie jim to nedovolila. ArcelorMittal chce v Krakově zastavit vysokou pec, ke stejnému kroku přistoupil U.S. Steel v Košicích.
Většina ocelářských firem nyní vyrábí na nižší kapacitu, takže v tuto dobu nemohou být rentabilní.
Jak se situace projevuje v zaměstnanosti u evropských ocelářských společností?
V Evropě je v hutnictví zaměstnáno 320 tisíc lidí. V mnoha zemích řeší současné problémy hutních firem stát – jako příklad uvedu Anglii, která se snaží najít východisko, co se zaměstnanci British Steel. Obdobná situace je ve Francii, nyní se začíná řešit zaměstnanost v Polsku i na Slovensku.
Pojďme zpět do Třince – jak vypadá letošní hospodaření Třineckých železáren?
V prvním čtvrtletí jsme ještě navazovali na úspěšný loňský rok, ač výsledky byly nižší než koncem roku 2018. Nyní již bojujeme o každou korunu, každé euro – jak na straně vstupů, tak výstupů – abychom byli aspoň trochu rentabilní a naše podnikání mělo smysl. A to se na nás ještě valí zvýšené ceny za emisní povolenky, a také ceny za růst energií, což můžeme ovlivnit jen okrajově.
Dá se nyní odhadnout, kolik zhruba bude propad ve výrobě a tržbách oproti loňsku?
Děláme všechno pro to, abychom udrželi výrobu na plánovaných číslech – i za cenu mimořádných úsporných opatření, takže bychom vše mohli z hlediska cash-flow ustát. A co situace přinese v tržbách? V současnosti to nelze vůbec odhadnout. Téměř každý den se dozvídáme o snižování cen na trhu s hutními produkty, takže nelze říct, co bude dále.
Každý rok investují Třinecké železárny miliardy korun. Na letošní rok jste plánovali zahájit další větší akce. Začnete s plánovanými investicemi?
S některými investicemi jsme začali. Byl například podepsán kontrakt na opravu vysoké pece. Další investice posuzujeme tak, aby neohrozily chod firmy stavem jejího technického zařízení – a z druhé strany, aby výdaje na investice nepřekročily naše současné možnosti.
Některé investice ale odložíme na pozdější dobu. Připravili jsme plán B, který počítá s letošním výrazným snížením investic.
Jak to bude se zaměstnaností v Třineckých železárnách? Při krizi před deseti lety mnoho ocelářských firem v Evropě své zaměstnance propouštělo, mezi výjimky patřily Třinecké železárny.
Chceme se i nadále chovat férově k našim zaměstnancům, kteří mají zájem u nás pracovat. O ty určitě budeme stát.
Pozitivní výsledky hospodaření minulých let se odrazily i ve výši mimořádných odměn pro zaměstnance. Neobáváte se reakcí lidí, kteří si na to zvykli?
Na mimořádné odměny v tuto chvíli nemáme. To by měl akceptovat každý rozumný člověk. Věřím, že většina lidí ve firmě si uvědomuje, že to myslíme s werkem dobře. Že v dobách, kdy je hůře, se je třeba zamyslet nad každou použitou korunou.
Na druhé straně, co jsme se s odbory a zaměstnanci dohodli, to jsme vždy splnili. Chci, aby to bylo i nadále, aby to stále platilo. Jsem přesvědčen, že naši lidé si uvědomí, jaká je současná situace.
Jakoukoliv krizi totiž ustojí jen ti nejsilnější. Vždy jsme dělali a děláme vše pro to, aby Třinecké železárny k nim patřily.
