U zrodu Třineckého Vkusu stal Václav Jakeš, který byl tenkrát vedoucím projektu. V současné době je ředitelem a předsedou představenstva firmy Enviform – ke změně názvu došlo v roce 2004. Václav Jakeš poskytl Třineckému hutníku krátký rozhovor.
Jak vzpomínáte na začátky před 25 lety?
Jako na šanci dokázat něco výjimečného. Při předložení návrhu projektu jsem slýchával, že jde o technicko-technologicky neproveditelnou věc. Ale také časté „to je neprůchodné, to nejde“. Slyšel jsem to tolikrát, že dnes se tomu už jen směji. Na počátku jsme nabídli práci ženám se změněnou pracovní schopností, samoživitelkám, s minimálním vzděláním. Na trhu práce by tyto ženy neměly žádnou šanci. Ani jedna nebyla vyučená šička.
Během letních prázdnin si sedly a na listu papíru se učily jezdit jehlou. Za krátkou dobu se z nich staly šičky, které dokázaly ušít pracovní oděvy a rukavice, ale nezastavily se. Později uměly ušít kroje, povlečení, opony a závěsy, doslova na co si vzpomenete. To byly úplné začátky.
Mementem pro mě bylo, když jsem po 25 letech potkal bývalou finanční ředitelku TŽ, která konstatovala, že tak ekonomicky neprůchodný projekt žije a prosperuje. Kupodivu tento projekt nezměnil můj život, jen mi dal šanci pracovat s vlastními rozhodnutími a nést za ně odpovědnost.
Co vám za tu dobu udělalo největší radost?
Na začátku byl plán proveditelnosti, který obsahoval postupné kroky, možnosti, ale také vzdušné zámky. Jsem rád, že jsme realizovali i ony vzdušné zámky. Postupně jsme se jako firma v jednotlivých etapách posouvali dopředu. V současnosti se věnujeme bezpečnosti a hygieně při práci, životnímu prostředí, to vše v systému kvality. Věnujeme se laboratorním zkouškám, chemickým analýzám a kvantometrii, stejně jako zkoušení materiálu. Vše v módu multidisciplinárního přístupu k ochraně zdraví. Skutečnou radost mám z lidí, kteří do tohoto projektu nastupovali většinou po ztrátě zaměstnání. Jejich chuť přijít s přidanou hodnotou a táhnout za jeden provaz.
Štafetu, kterou předaly šičky, udržely všechny další postupně realizované projekty. Chuť něco udělat, dokázat třeba i nemožné, žije ve firmě do dnešního dne. Jsem rád, že jsem byl svědkem takového semknutí lidí, když jde o velkou věc.
Udělal byste s odstupem času něco jinak?
Neudělal. Když něco dělám, tak vždy na 100 procent. To mám ze sportu. Když do práce dáváte srdce, není pak prostor na změny. Hrát na kdyby je nesmysl. Snažím se udělat vše tak, aby to bylo nejlepší. Samozřejmě, některé věci v životě nevyjdou. Pak je nutné poučit se z chyb anebo s pokorou přijmout skutečnost tak, jak je. Když něčemu dáváte vše, není třeba nic měnit.
Jaké máte nejbližší plány?
Poprat se se vším, co je kolem nás. Trápí mě tristní dodavatelsko-odběratelské vztahy. Chci motivovat lidi, aby nepodléhali společenským vlivům. Hlavně co se týče médií. Například se v nich objeví, že doba je zlá a každý tomu hned uvěří. Po třech letech, jak jsem se dočetl, statistický úřad vše vyvrátí a my zjistíme, že tenkrát byl vlastně důvod k dobré náladě.
Je naší povinností dělat věci pro příští generace. Přicházejí k nám mladí lidé, kteří přinášejí nové nápady a myšlenky. V poslední době firma realizuje projekty robotizace a automatizace laboratoří a zkušeben, zavádí AI prvky do procesu. Jsem rád, že naše firma stojí pevně na nohách, a za to patří dík všem lidem a zaměstnancům, kteří se na jejím chodu podílejí.
