„V Metalu jsem od roku 1996. V kovárně jsem za tu dobu prošel všemi funkcemi v plánování výroby a momentálně jsem na pozici specialisty plánování. Mám na starosti systém řízení zakázek, příjem zakázek do výroby, řízení kapacit a podobně,“ vypočetl Jan Potsch, kterého po pracovní době najdete často na házenkářském hřišti.
S národní házenou začal v roce 1983 jako mladší žák. „Nechtěl jsem chodit do pionýra nebo nějakých nudných kroužků. Ve Studénce bylo hřiště, podíval jsem se tam a chytlo mě to. Věnuji se tomu až doposud. Jen během vojenské služby či při zranění jsem měl přestávku,“ vysvětlil Potsch, který se v dorostenecké kategorii stal se Studénkou vítězem Českého poháru. V první lize skončil v roce 1998 jeho tým druhý a o tři roky později byl dokonce mistrem ČR. Připsal si i dva starty za reprezentaci Moravy. „V roce 2013 jsem skončil s aktivní kariérou. Zahraji si již jen za takzvané legendy zápasy mezi Čechy a Moravou. To si vždy zavzpomínáme na staré časy. Ale u házené jsem zůstal, věnuji se jako trenér dětem a mládeži,“ upřesnil.
Předávání zkušeností
Ve Studénce najdete na házenkářském hřišti v přípravce rovněž dítka, která ještě ani neumí pořádně mluvit. „Nejmenší samozřejmě nezatěžujeme nějakými pravidly. Jde o to, aby se děti naučily házet a věděly, že míč mají dopravit do branky. Tyto děti hrají na šířku hřiště. S věkem pak začnou stále více pronikat do pravidel tohoto sportu,“ vysvětlil Potsch.
V současné době je v České republice registrováno více než 10 tisíc hráčů, a to od těch nejmenších. Podle bývalých krajů se hrají oblastní soutěže – od přípravek až po ženy a muže. Nejlepší dospělé týmy hrají první ligu, což je nejvyšší soutěž. V mládežnických kategoriích mají nejlepší oblastní týmy nárok účasti na mistrovství republiky, které bývá hráno turnajovým způsobem. Druzí z jednotlivých oblastí hrají o Pohár ČR. I zde se hraje turnajově.
Hraje se i za deště
Národní házená se hraje na venkovních hřištích o rozměrech 45 x 30 metrů. Hřiště je rozděleno na tři pásma po 15 metrech. „Podle pásem je daný pohyb hráčů – obranná trojice nesmí do útočného pásma, útočníci zase nesmí pomáhat obraně. Na rozdíl od handballu má brankoviště tvar ideálního půlkruhu. Jím mohou probíhat útočníci a jeden soupeřův obránce, což vede k přečíslování soupeře a různým herním signálům směřujícím k uvolnění střílejícího hráče. Střelba na branku, a to včetně dopadu po výskoku, musí být vždy prováděna vně brankoviště. Branky mají od starších žáků po dospělé rozměr 2 x 2,4 metru, takže se chytá spíše do výšky, vzpřímeně a celým tělem,“ vysvětlil Potsch, který za svou kariéru zažil různé povrchy hřišť – od asfaltu, šotoliny, trávy, až po současné umělé povrchy.
„Zajímavostí je, že hrajeme i za deště. Vždy záleží na rozhodčím, zda uzná podmínky za způsobilé,“ pokračoval házenkář s tím, že v zimě chodí trénovat a hrát do hal. „Jedná se tam sice o menší hřiště, ale udržujeme se v kondici. Vrcholem takovéto přípravy jsou Zimní halové poháry u všech kategorií“ vysvětlil Potsch, který je rád, že MSV Metal tento sport podporuje. „V naší továrně je hodně národních házenkářů, ať už ze Studénky, Albrechtiček, či Pustějova. V jídelně tak máme na toto téma stále o čem hovořit. Jedná se o ryze amatérský sport, který je pro nás velkým koníčkem. Pro mě je to ideální relax od zaměstnání,“ uzavřel Jan Potsch, jehož děti také okusily národní házenou. Třinecku jsou z aktivních klubů geograficky nejblíže asi ty ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, Svinově a Vítkovicích.
Kdysi olympijský sport
Oddíl národní házené vznikl ve Studénce v roce 1922, přičemž národní svaz už v roce 1905. Tento sport se hrál po celé Evropě. V roce 1926 se konalo první utkání mezi Čechami a Moravou jako jakási příprava na olympijské hry. Během války se volalo po více kontaktním sportu a přišla klasická házená na zmenšeném hřišti. Národní házená, dlouhou dobu nazývaná Česká házená, šla do pozadí, a hraje se jen u nás. Mezi elitu, napříč kategoriemi, patří kluby západních Čech a severní Moravy.
