Umělec, který spolupracoval s řadou časopisů po celém světě a vydal několik fotografických knih, fotil několikrát také v Třineckých železárnách. Od roku 1985 žil ve Francii. Za své dílo získal několik mezinárodních cen.
Na svých industriálních fotografiích dokázal zachytit prostředí hutního průmyslu s nevšedním kouzlem. Sám řekl, že nejdůležitější roli v průmyslu hrají lidé, kteří tento zvláštní organismus ovládají a vdechují mu život.
„Jednou při cestě ze Slovenska mě napadlo odbočit na starou silnici k Třineckým železárnám. Nebyl jsem tam pětadvacet let. Uchvátila mě ta nekonečná změť železných trubek a komínů, ze kterých se valila pára. Prostě neuvěřitelně působivé město železa a ohně. Po návratu domů do Francie jsem hledal kontakty a za několik týdnů jsem byl zpátky i s foťákem. Narodil jsem se v Petřvaldu a do svých třiceti let jsem měl průmyslovou krajinu pořád před očima. Ani jsem netušil, že mě to tak ovlivní a že to ve mně zůstane tak hluboko,“ řekl František Zvardoň v článku pro časopis Lidé a země z roku 2013.
Výstava fotografií z Třineckých železáren se konala ve Francii, v galerii Lézard v Colmaru. Pětadvacet velkoformátových fotografií sklidilo ohromný úspěch. Plánoval také vydat knihu fotografií a také měl nápad vydat se po stopách kolejnic vyrobených v Třinci do světa. „Najdete je v kanadské divočině, v peruánských horách i v poušti severní Afriky nebo Kazachstánu. Jen na všechny tyto krásné projekty najít čas…,“ řekl. Do Třineckých železáren přijel fotit naposledy v roce 2017, a to bylo již po sedmé.
I tehdy se zaměřil na zaměstnance, které rád zachycoval při činnostech vyžadující v hutní výrobě speciální obleky. A tak znovu hledal postavu „Samuraje“, jak nazval jeden ze svých snímků projektu ART INDUSTRY IRON HEROES 2014-2015, kde velká část portrétů vznikala právě v Třineckých železárnách. Fotografie doplnily jeho připravovanou výstavu velkoplošných fotografií ve Štrasburku nazvanou Industrie Magnifiquea.
