Při výrobě vsázky lze výrazně snížit emise

Při stávající situaci v hutnictví a kvůli požadavkům Evropské unie v oblasti snižování emisí CO2 je jedním z aktuálních témat Třineckých železáren (TŽ) investiční akce související s výstavbou a instalací Železnorudné briketační linky.

Laboratorní lis. Foto: Refrasil

Její spuštění a provozování je naplánováno od roku 2027. Technologie briketace umožní bezemisní výrobu kusové vsázky uplatnitelné v metalurgických agregátech TŽ.

Navrhovaná technologie briketace je schopna zpracovat širokou škálu jak primárních materiálů, tak i jemnozrnné sekundární produkty výroby a podpoří tak principy fungování cirkulární ekonomiky s maximálním omezením deponování materiálů. Technologie studené briketace je vhodná například pro lisování sekundárních produktů, jako jsou strusky, odprašky, kaly, okuje a další druhotné suroviny, čímž zde vzniká prostor pro jejich recyklaci v rámci výrobního cyklu společnosti. Volba pojivého systému je stěžejním aspektem technologie, jelikož zajišťuje, že dík výsledný produkt bude po vytvrzení kompaktní, dostatečně pevný a splňující požadavky pro jeho dopravu a zpracování v metalurgických agregátech.

Z toho důvodu zároveň s plánovanou výstavbou této technologie probíhá v TŽ na oddělení TT – Technologie a výzkum interní výzkumný projekt, který se zabývá vývojem pojivového systému pro briketaci jemnozrnných materiálů.

Hlavním cílem tohoto projektu je nalézt vhodnou kombinaci pojiv, která umožní snížit množství běžně používaného hydraulického pojiva až pod dvě procenta. Díky snížení pak může dojít k omezení vnosu balastních prvků materiálu (brikety), čímž se dosáhne zvýšení její metalurgické hodnoty.

Výzkumné práce probíhají ve spolupráci s firmou Refrasil, jejíž laboratoř disponuje laboratorním lisem a zařízením na měření pevnosti v tlaku za studena. Doposud bylo v rámci tohoto projektu vyrobeno více než 500 kusů experimentálních briket a odzkoušeno přes 20 druhů pojiv a sekundárních surovin, které dokáží svým chemicko-mineralogickým a fyzikálním charakterem nahradit zmíněný cement.

Je ovšem velmi důležité, aby vhodná kombinace jednotlivých složek pojivového systému zaručila dosažení výše uvedeného cíle a bylo splněno několik dalších požadavků na kvalitu vyrobených briket, jako jsou dostatečná pevnost, vyhovující chemické složení, vysoká odolnost vůči působení klimatických podmínek a další nezbytné parametry, které zajistí vhodný potenciál efektivního využití briket.

Hlavní způsoby briketace pomocí:
Vibrolisu – technologie zpracování jemnozrnných surovin probíhá v lisovacích formách, kdy působením vibrací a dolisovacího přítlaku dochází k postupnému zhutňování briketační směsi; vzniklé brikety jsou poté ihned odformovány a vytvrzovány po dobu několika dní.

Válcového lisu – materiál je při tomto způsobu sypán mezi dva protiběžné válce s vyhloubenými pouzdry po jejich obvodu; kontinuálním otáčením válců pak dochází ke spojení materiálu v těchto pouzdrech za vzniku brikety ve tvaru „polštářku“.

Vytlačovacího lisu – tzv. extruderu. Tato technologie se v posledních 10 letech dostala na pomyslné výsluní ve zpracování železnorudných i sekundárních surovin. Zařízení pracuje na principu vytlačování předem namíchané briketační směsi přes systém šnekových hřídelí a přes děrovanou formu (matrici) udávající požadovaný tvar budoucích briket. Velmi zjednodušeně si lze tento postup představit jako zpracování masových produktů pomocí mlýnku na maso.

Další zprávy z regionu