Slavnému fotografovi žár zdeformoval plast u objektivu

Lukáš Boruta, který v současné době pracuje na velínu vysoké pece číslo 4, před více než deseti lety pózoval světově proslulému fotografovi Františku Zvardoňovi. Ten atmosféru werku doslova miloval a snažil se ji zachytit na svých snímcích.

Lukáš Boruta na VP4 letos na jaře na místě, kde ho v roce 2014 fotil František Zvardoň. Foto: tm

Třinecké železárny navštívil několikrát, ovšem další fotografie zde už neudělá, vloni v listopadu zemřel.

Umělecký fotograf a petřvaldský rodák František Zvardoň, který v roce 1985 získal azyl ve Francii, vzpomínal na rok 2012: „Jednou mě při cestě ze Slovenska napadlo odbočit na starou silnici k Třineckým železárnám. Nebyl jsem tam pětadvacet let. Uchvátila mě ta nekonečná změť železných trubek a komínů, ze kterých se valila pára. Prostě neuvěřitelně působivé město železa a ohně.“ Huť jej uchvátila natolik, že chtěl nafotit snímky vysokopecařů a hutníků.

Při návštěvě v roce 2014 měl směnu na vysoké peci Lukáš Boruta, který do werku nastoupil 1. srpna 2008 čerstvě po vyučení. „Měl jsem štěstí, že jsem tam zrovna byl. Nic nebylo plánované. Asi půl hodiny jsme fotili,“ vybavuje si Lukáš Boruta s tím, že tehdy jezdívalo do hutě více fotografů, takže věděl, co zhruba před objektivem dělat.

„Ale František Zvardoň byl jiný, empatický a snažil se s námi mluvit i o jiných věcech. Měl lidský přístup a v tom byl proti ostatním fotografům jiný. Ti přišli, nafotili, odešli,“ vzpomínal Boruta, který do prvního setkání vůbec netušil, kdo František Zvardoň je.

Lukáš Boruta na snímku Františka Zvardoně v roce 2014.

„Vůbec jsem nevěděl, jak světově úspěšný to je fotograf. Ani jsem nevěděl, že žije ve Francii. To jsem zjistil, když do werku přijel podruhé. To jsme si spolu popovídali. Vyprávěl mi také o emigraci do Francie. Dále, že se do železáren velice rád vrací fotit. Že to bere jako kulturu. Říkal, jak ho prostředí vysoké pece fascinuje. Prý to zde vypadá jako v chrámu,“ pokračoval Boruta, který si zachoval silné vzpomínky.

„Do té doby jsem si na vysoké peci nevšímal některých věcí. Jak viděl světla, například průsvit slunce do haly. To je pěkné, ale pro mě je vysoká pec především pracovištěm,“ pokračoval Boruta, který si vybavil i jednu veselou příhodu. „Jedna fotka vznikla u odkrytého žlabu a jemu se na fotoaparátu teplem zdeformoval plast u objektivu. Celé se mu to zkroutilo, ale v dalším fotografování na vysoké peci neovlivnilo,“ uzavřel Lukáš Boruta.

Další zprávy z regionu