Problémy českého, ale i evropského ocelářství jsou ale dlouhodobé. Za první tři čtvrtletí letošního roku klesla zjevná spotřeba oceli v Česku meziročně takřka o 700 tisíc tun, na 4,4 milionu tun. Za prvních 9 měsíců roku také výrazně klesla výroba surové oceli, kdy došlo ke snížení výroby o 21 % z 3,35 mil. tun v loňském roce na 2,64 mil. tun v roce letošním.

Snížený objem výroby byl ale ve 3. čtvrtletí roku zaznamenán u všech základních produktových kategorií. Zdaleka nejvíce klesla výroba dlouhých výrobků, a to meziročně o více než čtvrtinu. O něco méně klesaly ploché výrobky (-3 %) a trubky (-9,5 %). Příčinou je do velké míry pokračující krize ve stavebnictví, a to nejen v ČR, ale i v okolních zemích, zejména pak v Německu, a obecně i celkově nedobrá situace průmyslu.

„Situace není normální už pár let, a tak je velmi těžké predikovat, co bude dál. Stavebnictví u nás není v pořádku, situace v Německu není v pořádku. Nečekám rychlý obrat k lepšímu, spíše až někdy v polovině příštího roku,“ shrnuje Daniel Urban, předseda představenstva Ocelářské unie.

Dříve než po Novém roce podle něj určitě žádná změna nenastane. „Teď už začíná útlum, Vánoce, spousta firem bude mít nějakou odstávku nebo bude dělat údržbu. Takže skutečně asi musíme počkat na leden, jak se to vyvine,“ upřesňuje.

V důsledku snižující se výroby meziročně poklesl i objem vyváženého zboží z ČR. Ve 3. čtvrtletí bylo vyvezeno 842 tis. tun výrobků z oceli, což je nejnižší hodnota od krize v roce 2009.