Na správném táboře si nohy moc neodpočinou a ve Žiaru obzvlášť. Rána začínají rozcvičkou a pak už to frčí. Snídaně, dopolední program, oběd, odpočinek, odpolední aktivity, mezi tím svačiny a večeře a večerní program… Vše v duchu starověkého Egypta, který účastníky doprovázel napříč jednotlivými dny.
Ti menší se netajili tím, že si rádi po rozcvičce vklouznou zpátky do postele. „Než nás zavolají na snídani, tak si ještě poležíme. Budíček je totiž už v sedm, což opravdu moc nedáváme,“ smála se děvčata z devátého oddílu.
Není se jim co divit, celý den jsou na čerstvém vzduchu a v pohybu. Kromě plnění táborových her mají k dispozici hřiště, bazén, prolézačky a různé sportovní pomůcky. Středisko žije od rána do večera. A funguje to i bez mobilních telefonů, které děti musely nechat doma.
„Nebyla jsem si jistá, jaké to bude strávit tolik času bez mobilu, ale už po prvním dnu jsem si řekla, že mi vůbec nechybí. Dříve jsem na táboře ve Žiaru nebyla, ale ráda přijedu zas. Mám tu kamarádky a moc se mi tu líbí,“ řekla Anna Parmová.
Co se dětem na táboře líbilo nejvíce? Někteří se nemohli dočkat na výlet do blízkého akvaparku, jiní si pochvalovali veselou atmosféru, kamarádské vedoucí, další zase dobře zorganizované hry a pestré snídaně. Na povinnosti si nestěžoval nikdo, a to i přesto, že pro některé bylo povlékání peřin, stlaní a uklízení něčím ne příliš obvyklým.
„Každý den nám vedoucí kontrolují pořádek. Dostáváme za něj body od 0 do 10. Kdo dostane tři nuly po sobě, tak má opravdu smůlu, protože mu pak všechny jeho věci skončí před chatkou. Vyházejí mu je z okna, dokonce i peřiny,“ prozradili malí táborníci.
O tom, zda nějaké věci opravdu skončily před chatkou, se nedozvíme, ale motivace je to určitě účinná. Tábor totiž nejen baví, ale i učí, a to především samostatnosti a týmovosti. Bez té by totiž dva týdny odloučení od blízkých zcela jistě děti nezvládly. A skutečnost, že se sem každoročně těší, svědčí o tom, že to organizátoři ze Základní organizace odborového svazu KOVO Třineckých železáren zvládají na jedničku.
