Náklady na stavbu linky dosáhnou téměř miliardu korun, dotační podpora z Modernizačního fondu přesahuje 50 procent. Technologie briketace za studena je v Evropě ojedinělá a v hutním průmyslu se v takovém rozsahu nikde nevyskytuje, podobný princip využívají například v keramickém průmyslu nebo ve stavebnictví. Zařízení do Třince dodá výrobce z USA.
Nová bezemisní briketační linka bude mít výrobní kapacitu až 80 tun briket za hodinu. Nahradí ocelárenský aglomerát, jehož výroba probíhá za vysokých teplot a kvůli vysoké měrné spotřebě fosilního paliva produkuje významný objem CO2. Linka poskytne práci 12 novým pracovníkům. Do provozu ji huť hodlá uvést v polovině roku 2027.
Výrazné snížení emisí
„Díky briketační lince, která materiál potřebný pro výrobu oceli spojuje za studena, dojde k výraznému snížení emisí CO2, a to až o 70 000 tun ročně. To je úspora, která odpovídá ročnímu provozu 19 000 osobních aut, třeba oktávie,“ vysvětluje hlavní přínosy generální ředitel hutě Roman Heide. Firma také sníží spotřebu koksu a koksárenského prachu, který se na aglomeracích spéká spolu s vápencem a rudou.
„Nová technologie pracuje na principu spojení prachových rud vlivem tlaku a pojiva. Jádrem technologie je vysokotlaký lis, kde je materiál působením velmi vysokého tlaku a podtlaku lisován. Tomu předchází linka přípravy materiálu, kde se materiál namísí, navlhčí a přidá pojivo. Brikety je možné použít po vyzrání zhruba po 48 hodinách,“ upřesňuje investiční ředitel Daniel Heczko.
Jde o jeden z řady projektů transformace výroby Třineckých železáren, jejichž cílem je snížení emisí skleníkových plynů v souvislosti s požadavky Green Deal, evropské zelené dohody.
Třinecké železárny musí kvůli požadavkům Evropské unie změnit stávající způsob výroby oceli, odstavit jednu vysokou pec a aglomeraci. Nahradí je nová elektrická oblouková pec, která bude vyrábět ze šrotu více než jeden milion tun oceli ročně. Celkové náklady na dekarbonizaci přesáhnou miliardu eur a musí být hotové do roku 2030, aby došlo k požadovanému snížení objemu emisí skleníkových plynů (CO2) o 55 procent oproti roku 1990.
