S blížícími se vánočními svátky poskytla Barbora Černošková Třineckému hutníku rozhovor.

Jak jste prožívala Vánoce jako dítě?
Měla jsem Vánoce vždycky ráda. A stejně ráda jsem měla dobu adventní. To čekání bývalo kouzelné.

Vzpomenete si, kdy jste se dozvěděla, že Ježíšek nenosí dárky, a co to pro vás znamenalo?
Ježíšek nenosí dárky? (úsměv) U nás je nosí pořád! Není to samozřejmě tak, že by děti věřily, že to malé čerstvě narozené miminko dárky zabalí a vloží pod stromeček, ale na Ježíška se u nás věří. Vysvětluji dětem, že i když dárky kupujeme, ne všechno v životě dokáže člověk ovlivnit sám. Svou pílí, houževnatostí. Spousta lidí tvrdě pracuje za málo peněz, spousta lidí je nemocných nebo žije v těžkých podmínkách. My máme štěstí, že si můžeme přát hračky, knížky. Je to takový vánoční zázrak.

Vaše nejkrásnější vzpomínka na dětství a Vánoce?
Jak běžíme se třemi sourozenci naší dlouhou chodbou ke stromečku ve chvíli, kdy zazvoní zvoneček. Tlačili jsme se a ječeli nadšením.

Když jste byla aktivní sportovkyní, musela jste se přes vánoční svátky ohledně jídla „držet“?
Ne, nikdy. Tehdy se ještě výživa sportovců tak neřešila a já jako mladá holka neměla s hmotností nikdy problém. Skončila jsem kariéru jako osmnáctiletá. Až díky postupujícímu věku a třem porodům se ta situace změnila. Teď bych se asi držet měla, ale stejně to nedělám. Co se sní s chutí, se neukládá. (úsměv)

Přenesla jste nějaké vánoční tradice z dob svého dětství do současnosti, kdy už máte své děti?
Snažím se nechat, co se mi líbilo, a změnit, co se mi nelíbilo. Třeba nechci tak moc uklízet. Samozřejmě, že nemůžu mít nepořádek, mám ráda doma hezky. Ale děti to stejně tak neřeší, takže dokonalé to u nás není ani omylem. Nejdůležitější je hlavně pohoda.

Pečete cukroví, nebo kupujete?
Dostávám. Od manželovy maminky, od kamarádek. Peču jen rohlíčky, linecké, aby to doma vonělo. Miluji vosí hnízda, ale dělala jsem je jen párkrát. A většinu jsme snědli hned z plechu. (úsměv)

Pomáhají vám děti s přípravou Vánoc?
Teď už ano. Už v adventu dělají papírové hvězdičky, které věšíme na okna. A milují zdobení stromečku. Máme takovou velkou krabici s nápisem „Vánoce“ a už od konce listopadu škemrají, že si chtějí hledat oblíbené ozdobičky.

K vánočním svátkům patří televizní pohádky – souhlasíte?
No jasně. Pohádky musí být. Těším se vždycky na novou českotelevizní na Štědrý večer. A pak se zase vždycky pokorně vrátím ke klasice.

Kterou pohádku a proč máte na Vánoce nejraději?
Ve všech obdobích Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty a Anděl Páně. A mám moc ráda i pohádku Třetí princ. S Libuší Šafránkovou ve dvojroli Mileny a princezny z Diamantových skal. Ta pohádka je nádherná a temná. A navzdory temnotě dobře dopadne.

Co koledy – zpíváte si je?
Ano. Jako mladá jsem zpívala ve sboru, teď zpívá prostřední dcera.

Pořád si říkám, že se musím naučit hrát koledy na klávesy, abychom měli doprovod. Dřív jsem to uměla. Ale nějak se vždycky zaseknu a dám jen pár tónů.

Ohledně štědrovečerní večeře, držíte se klasiky, nebo máte jiný jídelníček?
Klasika. Jsem dost konzervativní. Ale děti mě naučily, že ke smaženému kapru a bramborovému salátu člověk musí dospět. Tak děláme ještě lososa a brambory maštěné máslem. Maminka mívá úžasnou rybí polévku, doma děláme slovenskou kapustnici. Je to taková vzpomínka na kmotru naší nejstarší dcery, která předčasně zemřela. Máme tak pocit, že je pořád s námi.

Máte jako rodina nějaké netradiční vánoční rituály či zvyky?
Asi ne netradiční. My fakt žijeme velmi obyčejně. Pro mě to má ale obrovské kouzlo. Celý rok žiju rychle, potkávám spoustu lidí, je to shon. Takže o svátcích potřebuji hlavně klid. Na Štědrý den se jdeme projít, zapálíme svíčku u kapličky. Pak si dáme doma pohádku a čekáme na Ježíška.

Dárky pod stromeček kupujete, nebo to řešíte přes internet?
Obojí. Letos už mi internet hodně pomohl, měla jsem pracovně náročné měsíce a objednávala jsem po nocích. A něco jsem koupila normálně v ochodech. Nepřeháním to, nechci být zavalená věcmi. Snažíme se o střídmost.

Jaké jsou pro vás ideálně prožité vánoční svátky?
S rodinou, v klidu. S knížkou, pohádkami a cukrovím. Letos 25. a 26. prosince sloužím Branky, body, vteřiny a pak mám volno až do Nového roku. Pojedeme s mojí částí rodiny na Vysočinu. Sejdeme se tam všichni sourozenci s dětmi a přáteli. Tradičně zaplníme takřka celý areál.

Chcete něco říct závěrem?
Popřát vašim čtenářům krásné a klidné Vánoce. Říct, že si uvědomuji, že pro mnoho lidí jsou to svátky, kdy na ně doléhá smutek. Stesk po lidech, kteří už tu nejsou, vědomí, že věci nevycházejí, jak by měly. Přeji jim radost. Ať jejich životy naplní světlo. I když se to nezdá, prosvítí i tu největší temnotu.