Letos slavící lomňanští včelaři se mohou pochlubit i jednou raritou. „V našich řadách máme člena, který v loňském květnu oslavil úctyhodných 100 let. Je jím Ludvik Jurzykowski, který vloni přestal aktivně včelařit a svá včelstva věnoval našemu spolku,“ řekl Poništ, podle kterého je v jejich organizaci 36 včelařů, jejichž věkový průměr je 65 let a stále stoupá. Chybí mladí členové.
„Mladí se k nám zatím nehlásí, přitom děláme pro propagaci strašně hodně. Prezentujeme se v Dolní Lomné na jarmarku, vozatajských závodech a samozřejmě se tam snažíme i něco přivydělat na činnost,“ vyprávěl předseda. V Horní Lomné včelaři zase nechybí u dětského dne, který již čtvrtým rokem budou spolupořádat společně s SSK Dolní Lomná, hasiči a obecními úřady v Horní a Dolní lomné.
Kulatiny si v Lomné začali připomínat již vloni, kdy v české a polské škole včetně mateřské a dětem rozdali dárky. Nechyběl med a propagační materiály, aby dětem přiblížili včelařství. Letos plánují akcí více včetně slavnostní výroční členské schůzi.
„Jak oslavy budou přesně vypadat, to ještě nevíme. Základna nám musí určit mantinely ve kterých se můžeme pohybovat a pak se do toho pustíme. Součástí může být doprovodný kulturní program,“ předeslal Poništ.
Prioritní jsou kroužky
Podle Miroslava Poništa, který byl od roku 2015 do loňského října předsedou okresní organizace včelařů a 1. místopředsedou ČSV, je základem úspěchu výchova nových včelařů v kroužcích. „Za mého předsedování jsme měli v okrese měli 17 kroužků, nyní jich je jen 9. Vedoucí kroužků stárnou, děti odcházejí. Ideální je včelařskými kroužky projít a vstoupit mezi včelaře. Naše základní organizace a členové pomohou, zapůjčí i úl. Já osobně dbám na jejich výchovu, mám čtyři učně, kteří už jsou dospělí chlapi, ale patří k nejlepším včelařům a z toho mám radost,“ zdůraznil včelař.
Ovšem i finance hrají svou roli. „Za mého okresního předsedování jsme měli příznivou pozici i na Moravskoslezském kraji. Za 4 roky jsme pro včelařské kroužky našeho okresu i kraje získali 527 tisíc korun na dotacích. Z toho se zakoupily medomety, kukly, včelařské obleky, úly, rámky, váhy, mikroskopy a mnoho dalších včelařských pomůcek. Samé technické věci a naučná literatura,“ vypočetl Poništ, který pro zajímavost přidal další číselný údaj – v celé republice je nyní 1 100 základních organizací, v okrese 28. „Mým snem je vytvořit mikroregion Jablunkovsko zdejších včelařských organizací. Zázemí, jako máme my v Lomné, nemá nikdo z okolí. Jsme ve svém, ač platíme nájem. Podporuje nás jak Horní, tak Dolní Lomná,“ řekl Poništ.
Na návštěvě v úlu
Včelařská sezona končí v září a začíná tím, že v lednu včelaři vybírají zimní měl. „Jak včelky v zimě odebírají zásoby v rámcích, tak měl padá dolů. Vzniklý nepořádek uklidíme. Měl putuje na vyšetření, zda včely nemají varoázu. Podle výsledků každý včelař zjistí, jak na tom jeho včely jsou. Když se překročí povolený limit, musí se přikročit k léčení. My se držíme dobře,“ zaklepal Poništ.
Základem úspěchu je včely dobře zakrmit na podzim, aby vydržely, než začnou samy sbírat. Pak matka začne klást vajíčka a včely jsou schopné postarat se samy o sebe. Na jednom rámku je až 2 000 včel. V úlu je nyní obsednutých pět i více rámků, takže může být nyní 8 000 až 12 000 včel. „Vloni jsem poprvé zakrmoval včely cukerným roztokem s vodou ze studánky pod kostelem v Horní Lomné. Když jsem použil tuto vodu ze studánky, včely vše neskutečně vybraly. Má dobré složení pro včely, letos to vyzkouším znovu, jestli se to bude opakovat,“ pousmál se.
V současné době již matky kladou. Nyní asi 300 vajíček denně, postupně až 2 000. „Tím, že ještě nelétají ven, tak včel v úle přibývá. Jak včelky začnou nosit pyl a nektar, matka klade více vajíček, ale na druhou stranu ne každá včelka se z výpravy vrátí. Když je vrchol, jedno včelstvo má až 60 000 až 80 000 včel,“ zdůraznil včelař.
Pracovité včeličky
Včela je schopna zaletět až sedm kilometru na zajímavou pastvu, ale zpět letí s nákladem a otočí zmíněnou vzdálenost třeba třikrát za den. „Včelaři se snaží, ať nemusí daleko létat, ať to má co nejblíže. Tím na ni číhá i méně nebezpečí, jako je srážka s autem, sezobne ji pták a podobně. Louky se v Lomné hned nesečou, proto mají včely ideální podmínky pro snůšku. Na druhou stranu, je zde chladněji,“ vysvětlil Poništ. Včely nelítají pod 15 stupňů Celsia, jinak by zkřehly a umřely. V horách má proto kratší pracovní den, než jejich kolegyně na jižní Moravě, kde je tepleji a létají déle. V noci pracují v úle. „Ale pastvy ubývá, což znamená konkrétně pylu a nektaru. Včelám je proto potřeba v nepříznivém, tedy i delším letním období, trošku dodat cukerné zásoby. My zde ještě máme výhodu, že nemáme žádné velké monokultury zasažené postřikem,“ vysvětlil včelař.
Dlouhověké včely (zimní generace) se narodí v červenci, srpnu a žijí do března. Létavé včely na jaře narozené žijí až 6 týdnů. „Včela se zkrátka udře k smrti,“ konstatoval Poništ.
Včelí roje
Rojení včel je přirozené rozmnožování včel. V minulosti se množily pouze tímto způsobem. Včelstvo má svou matku, která časem zestárne a již není tak výkonná, což včely poznají. „Včely postaví matečník a matku donutí snést vajíčko do mateří kašičky v tomto matečníku a zavíčkuji jej. Z toho vyroste včela – nová matka. Aby stará matka nezahynula, tak odletí a část věrných včel vezme s sebou. Usadí se třeba na stromě – což je ten roj.
V úle zůstane nová matka a jede se dál. Ovšem nejprve musí do 10 dnů vyletět na snubní prolet k trubcům, aby byla oplodněna a vrátí se. „Musí být příznivé počasí, aby mohla vyletět, protože bez toho není schopna klást oplozená vajíčka. Matku si pak včelař musí koupit. Někteří včelaři si ale v dnešní době matky už sami přímo chovají,“ nastínil Poništ.
Jinak roje bývají v květnu a začátkem června a včelaři si je hlídají. Navíc nelétají daleko, většinou na nejbližší strom. „Včelař roj odchytí a dá do nového úlu. A má včelstvo navíc, i když ne ihned tak výkonné,“ řekl včelař s tím, že kdysi matka vydržela i pět let, dneska, když je dobrá, vydrží tři roky.
Pouze jeden život
Miroslav Poništ má se synem 46 včelstev na třech místech v údolí Lomné, přičemž včelaří 30 let. „Hlavně jsem měl rád med, a proto jsem začal včelařit. Ale to jsem byl mladý, teď už vím, že pouze 10 procent práce včel končí u včelaře, zbytek bere příroda. Což je hodně důležité,“ podotkl.
Když člověka píchne včela, zahyne. Žihadlo má totiž háček, který zůstane v těle a včela si utrhne zadeček. „Je dobré ho rychle sundat z těla, protože ono vypouští aróma signalizující nebezpečí, které by mohlo přilákat další včely. Člověk by pak dostal další žihadla, ale škoda by byla mrtvých včel,“ řekl včelař, kterého najednou nejvíce píchlo 40 včel. „My už ale máme v tomto směru vybudovanou imunitu, takže to je v pohodě. Ale je jasné, že alergik na včelí žihadlo těžko může být včelařem,“ uzavřel Poništ.
