Soudě podle fotek na sociálních sítích jste skutečně více než vášnivý houbař. Jak jste k tomu přišel?
Na houby jsem chodil už s taťkou a s dědou. V Třinci v lokalitě za restaurací Černý kohout bývaly krásné lesy, kam jsme často chodili. Dnes už jsou tam místy jen holé pláně. Nicméně v dětství to začalo a dodnes to trvá.

Kde všude houby sbíráte?
Dá se říct, že sbírám v celém pásmu od Frýdku-Místku až ke slovenským hranicím. Po pravdě, často chodím na místa, kam se nikdo jiný nevypraví. Jsou tam mokřady, špatně schůdný terén. I proto nacházím to, co nacházím, a často i v době, kdy jinde nic neroste. Asi nejnáročnější ale je ta místa najít. A když už je máte, je třeba si vysledovat, kde více rostou v létě a pak třeba na podzim.

Máte i další, řekněme sofistikované způsoby, jak na ty houby jít?
Já už jsem ve fázi, kdy si hledám planiny, které jsou čerstvě vysekané. Začínají se tam uchycovat nějaké náletové dřeviny a já vím, že třeba za deset let bude mít cenu se tam jít podívat. Hodně sleduji i srážkoměry. Dost lidí vyrazí do lesa hned po dešti, což je naprostý nesmysl. Ideální je totiž vyrazit až tři týdny po výraznějším dešti.

Berete v potaz i polohu lesa a třeba sílu a směr větru?
Samozřejmě ano. V létě třeba nemá smysl procházet jižní svahy, protože jsou prostě suché. To jdu jen na severně natočené lesy. Naopak na jaře a na podzim je dobrý jižní svah, kde se půda vyhřeje rychleji a mycelium se nastartuje podstatně dříve. První hřibovité houby se zpravidla začínají objevovat začátkem května, a na těchto místech je lze nalézt kolikrát i v listopadu.) Co se týče větru, tak ten je schopen vysušit plodnice tak, že třeba ani vůbec nevyrostou. Takže když hodně fouká, je dobré volit svahy v závětří. Ideální pro houby je bezvětří a teploty kolem dvaceti stupňů. Prospívají konstantní teploty přes den i v noci. .

Co v tyto dny, končí už sezona?
Ne zcela. Hlavní houbařský boom už máme za sebou, ale pořád se houby objevovat budou, ale spíše už půjde o podzimní druhy, jako jsou václavky, čirůvky, penízovky nebo muchomůrky červené. Jsou lidé, kteří je používají na tinktury. A já mám osobní zkušenost, že tam, kde jsou muchomůrky červené, tak jsou i hřiby smrkové. Na poslední vycházce to tak aspoň bylo.

Mimochodem, muchomůrka červená vlastně není jedovatá, že?
Je, ale ne tak, aby to bylo pro člověka fatální, alespoň ve většině případů. Toxiny, které obsahuje, způsobují především halucinace, křeče a nesnesitelné bolesti břicha.

Máte nějakou radu pro začátečníka, který se chce vyvarovat omylů?
Určitě je pro začátek dobré chodit na houby s někým zkušeným. A taky si něco nastudovat, než do lesa vyjde. Třeba, co v tomto lese roste i jaké jsou možné záměny.

Dnes jsou mnozí lidé bez základních znalostí hub vybaveni aplikacemi v telefonu, které jim pomáhají určit, o jaký druh se jedná. Co na to říkáte?
Je to absolutní nesmysl a hazard. Je bez šance, aby aplikace spolehlivě fungovala. Umělá inteligence nedokáže rozeznat mikroznaky houby. Takříkajíc dáte housku na okurek a ono vám to označí, že jde o hřib smrkový.
A existují třeba i mykologické skupiny třeba na Facebooku, kde vám ostatní houbu určí. Je třeba samozřejmě plodnici vyfotit v lese, a ne až pak doma, když je pomačkaná a má změněnou barvu. Ideální je zásada sbírat jen to, co člověk opravdu dobře zná.

Jaká nebezpečná záměna člověku hrozí u nás v Beskydech?
Z hřibovitých jsou to zejména kříště a hřib žlučník, ale ty způsobí spíše žaludeční problémy. Pravda, jsou sice hořcí, ale divila byste se, kolik lidí je klidně sní. Mimochodem, tito hořčáci se hojně využívají v medicíně. Dělají se z nich žaludeční kapky. Taky ne každý kříšť je hodně hořký. Další záměna se týká bedel. Je jich pár desítek druhů a u nás se sbírá nejčastěji bedla vysoká. Roste na loukách, kde bývaly pastviny. Lidé si ji ale mohou splést s bedlou zahradní, a ta je jedovatá. Má tlustší nohu a červené tóny po uříznutí, vypadá jinak. Jednoduchá pomůcka je, že bedly ze zahrad a příměstských parků raději nesbírat.

Asi nejnebezpečnější je pak záměna holubinky či žampionu neboli pečárky s mochomůrkou zelenou. Ta roste z pochvy, má prstenec a zdánlivě si tak můžeme myslet, že se nikdo splést nemůže. Ale občas se to stává. Dokonce jsem slyšel, že lidé, kteří náhodou otravu přežili, tvrdili, že se jednalo o nejchutnější houbu, jakou kdy jedli.

Když chodíte po lesích i v místech, kde ostatní houbaři nejsou, potkal jste třeba nějaká zajímavá zvířata?
Jeleny, divočáky, ale i medvěda. V Beskydech to byl krásný zážitek. Potkal jsem se s medvědem na hranicích se Slovenskem. Já jsem byl ve spodku houštiny, on byl nahoře. Reakce? Když jsme se navzájem zpozorovali, oba jsme rychle odkráčeli a každý jiným směrem.

Horší to pak bylo na Slovensku na Fatře. Tak jsem si taky procházel jednu houštinu a potkal jsem medvídě. A to jsem věděl, že je zle. Navíc nebylo vůbec plaché a udělalo pár kroků směrem ke mně. Jakmile zakřupaly větve dvacet metrů nad námi, tak jsem utíkal, co mi nohy stačily. Mimochodem, já si ale vůbec nemyslím, že by medvědi byli nějakým problémem. Je to, bohužel, spíše člověk, neustále zabírá v přírodě čím dál více prostoru, staví si chaty a hotely v místech, kde by to dělat neměl. A medvědi ztrácí své místo k životu. A to je ten problém.

Vrátíme se k houbám. Když dnes vyrazím do lesa, co ještě můžu najít?
Určitě hřib hnědý, hřib sametový či hřib žlutomasý u nás přezdívaný babka. Bohužel teď bylo hodně deště a poměrně nízké teploty, což je pro houby špatné. A i když se minulý týdne krátce oteplilo, asi to už moc nepomůže.

Co mrazíky? Dají se ještě sbírat houby, když namrznou?
Já mám takovou zkušenost, že když přemrznou jednou, ale jen jemně, dají se normálně sbírat. Jakmile ale zmrznou vícekrát po sobě, je to stejné, jako když něco opakovaně schováváte a vytahujete z mrazničky. Začnou se tvořit plísně a různé škodlivé látky.

Ale to člověk pozná, ne? Že ty přemrznuté houby už prostě nevoní a ani nevypadají hezky…
To byste se divila, co vídávám v některých koších houbařů. Mají tam přerostlé, staré plodnice, dokonce i plesnivé a červivé. Takže nevím, jestli to poznají. Přemrzlé bývají měkké a napohled nevábné, po opakovaném promrznutí i silně zapáchající.

Říkáte něco houbařům, když vidíte, že mají v košíku něco, co by rozhodně jíst neměli?
Kdysi jsem se občas angažoval, ale setkal jsem se s různými reakcemi. Například jsem potkal houbaře, co měl plný koš tříšťů. Když jsem ho upozornil, odpověď byla: A vy mi závidíte? Vždyť to jsou výborné houby. Ani moje námitka ve smyslu, že mám mykologické zkoušky a trochu tomu rozumím, ho nepřesvědčila.

Jaké houby máte vy osobně rád?
Rád sbírám kováře. Jde o jednu z nejcennějších hub. Červivost je u nich minimální a jsou velmi chutné. Pak samozřejmě křemenáče. Mladé plodnice jsou i po uvaření pevné, křupavé.

Houby evidentně sbíráte rád. Rád je ale taky i jíte?
Kdysi jsem je jedl hodně. I moje přítelkyně je měla v oblibě, ale už po pár měsících vztahu je měla ráda daleko méně a dnes už je tedy ráda nemá vůbec. Takže si domů za sezonu vezmu dva, tři košíčky, které si zpracuju a něco si uvařím. Nejradši mám asi jednoduchou polévku z křemenáčů a ze směsi hub, do které přidávám zakysanou smetanu. Další hřiby si třeba jen nasuším. A většinu rozdám.

Jste celoroční houbař?
Ne, když skončí sezona hřibů, končím s houbařením. Rád chodím na hory a to mi pak vyhovuje, že se nekoukám neustále pod nohy. Ale už se zároveň těším na novou sezonu. Tak to mám každý rok.