Jak dnes vnímají mladí lidé taneční? Je vstup na parket stejně automatický jako třeba na střední školu?
Nedokážu moc posoudit, jak je to jinde, ale troufám si říct, že v našem regionu ano. Je to dost i tím, že Trisia oslovuje školy a posílá jim nabídky na kurzy a poskytuje jim servis. Takže je to automatické. Když chodím na střední školu, v druháku jdu i do tanečních. Omezujícím prvkem mohou být finance, ale zase ne až natolik, protože zde jsou kurzy za malé peníze.
Opravdu chodí do tanečních všichni druháci?
Vesměs ano, ale stalo se nám teď, že studenti z českotěšínského gymnázia z jedné třídy, ve které bylo více kluků, se sekli, že prostě nepůjdou. V podstatě tím omezili své spolužačky. Ale toto byla výjimka. Většina druháků, tak zhruba 90 procent, do tanečních přijde.
Dá se říct, že tanec tady patří ke klasickému vzdělání?
Já to tak rozhodně beru. Ano, nepochybně patří a vštěpuji to i svým tanečním žákům. V osnovách pro základní kurz jsou i prvky společenského chování, takže my našim kurzistům vštěpujeme a vysvětlujeme, jak se zachovat v šatně nebo jak požádat partnerku o tanec. Existují totiž situace, kdy může tanec odmítnout. Je to tehdy, když přijde podnapilý nebo není vhodně oblečený či upravený.
Chlapec si třeba v pozdnějších hodinách obmotá kravatu kolem hlavy a myslí si, jaký že není borec. Není. A v tu chvíli jej partnerka může odmítnout.
Na druhou stranu by ale dívka bez zjevných příčin chlapce odmítat neměla. Vždyť on sebral odvahu, požádal ji o tanec! Takže by tančit jít měla, a to i tehdy, když se jí tanečník moc nelíbí. Také hochům vštěpujeme, že po tanci by měli dívku odprovodit na její místo, případně do baru na džus.
V některých regionech nastal po revoluci útlum a taneční načas ztratily na atraktivitě. Bylo tomu tak i tady na Třinecku či Jablunkovsku?
Právě že ne. U nás máme strašně moc plesů. A jsou velmi navštěvované. Lidé si často chtějí oživit své taneční umění. Trisia proto pořádá kurzy pro dospělé, pro začátečníky i pokročilé. Pauza byla samozřejmě v době covidové, ale nyní už jsou opět přeplněné.
Chodí se dnes do tanečních v párech, nebo to rozdělení do dvojic nastává až na místě?
Mladí lidé, ale i ti starší, chodí vesměs v párech. Ano, občas se stane, že někdo nesežene partnera a přijde sám, ale to často nebývá a dívky mohou být klidné. Naopak byly doby, kdy nám nadbývali partneři. Ale to se nyní docela srovnalo.
Co v dnešní době učíte za tance?
Určitě stále učíme starý dobrý anglický waltz, valčík nebo foxtrot. Nesmí chybět cha-cha, což je velice oblíbený rytmický tanec, který milují asi všichni. A samozřejmě česká polka.
Mezi osnovy učitelů tance patří i mazurka. Tu si sice na běžném plese často nezatančíte, ale je dobré ji umět a patří k základům. Snažíme se vložit vždy i něco netradičního, takže tančíme i merengue. Na kurzech pro pokročilé učíme rumbu a sambu. S mým tanečním partnerem Michalem Kozubem se především snažíme, aby páry byly vytancované. To znamená, nepřeháníme to s nějakými figurami a množstvím tanců, ale vybíráme ty základní, a snažíme se, aby byli schopni poznat, o jaký tanec jde, a uměli ho i zatančit.
V jakém oblečení se dnes vlastně chodí do tanečních? Je to pro rodiče hodně finančně náročné?
Řekla bych, že zas až tak hrozné to není. U chlapců vyžadujeme, aby měli oblek, krásnou košili, kravatu nebo motýlka a samozřejmě společenské boty, tedy žádné tenisky. Dívkám říkáme, že mohou mít i společenské kalhoty, blůzku, ale doporučujeme sukýnku a je jedno, zda je krátká, či dlouhá. Ani na závěrečné netrváme na tom, že musí mít dlouhé bílé šaty.
Takže to nemusí být tak, že co lekce, to nové šaty?
Z toho si vždy dělám na úvodní lekci srandu, že na každou hodinu by měla žena mít nové šaty. Dámy se lekají, pánové jdou do mdlob, ale to je samozřejmě vtip. Nic takového po kurzistkách nechceme.
Kolik máte vy šatů ve skříni?
Mám jich hodně (směje se), za ta léta se mi jich nasbíralo dost.
Vrátím se ještě k tanci jako takovému. Jak je důležité mít talent a do jaké míry jde o píli a houževnatost?
Je hodně důležité cítit hudbu, vnímat ji. Pak je to hodně o pohybu. Kdo má problém u tance, mívá problém třeba u pohybu obecně, tedy i u sportu.
Mnoho lidí mi před lekcí třeba říká, že jsou hrozná kopyta a že se to nikdy nenaučí, ale procentuálně je přitom tanečních antitalentů jen tak pět procent ze všech kurzistů.
Je to hodně v hlavě, lidé často dělají nepřirozené pohyby, protože zbytečně nad každým krokem přemýšlí. Dalším dělá problém rozpoznat, co je pravá a co levá noha. Ale obecně mohu říct, že naprostá většina lidí se tančit naučí. Problém je, když třeba nestíhají chodit na lekce, dvě tři vynechají a špatně se jim potom navazuje.
A když to někomu opravdu nejde?
Tak lekce omezíme jen na opravdu základní tance a netrápíme ho. Ale takových lidí je málo.
A naopak? Stává se vám, že narážíte na skryté talenty?
Ano, párkrát se to stalo u mladých, ale i u dospělých tanečníků, které posílám do tanečního klubu Elán. Měla jsem i páry, které dokonce dnes soutěží.
Proč by vlastně měl člověk tančit?
Mám známou, která běhá a miluje běh, našla se v něm. Mně zase běh nic neříká a to jsem tělocvikářka. U tance jde ale ještě o něco víc. Podle mě by ho každý měl aspoň trochu ovládat už jen z toho pohledu, aby mohl jít na nějakou společenskou událost. Myslím si, že lidé by měli znát aspoň základy, patří to k všeobecnému vzdělání. A jestli tanec chtějí rozvíjet dál, je to jen dobře. Důležité je to aspoň zkusit.
Jaké jsou vaše nejoblíbenější akce?
Jak už jsem říkala, v našem regionu je jich spousta a jen stěží jde nějaký označit. Obecně u mě platí, že když je ples bez valčíku, tak to není ples.
Ráda bych ale vypíchla školní plesy. Myslím, že snad tady nemáme školu, která by nějaký nepořádala. Je nesmírně důležité, aby si rodiče dětí aspoň jednou za čtyři roky udělali čas a na školní ples zašli. Je to dobrá věc pro klima, pro atmosféru ve škole. Rodiče by měli nejen pomáhat s organizací, ale měli by si jít i zatančit. Je to podle mě doslova společenská povinnost.
