Bystřická perníkářka jde ve stopách maminky

O zdobené perníčky je podle Dagmar Lachmanové zájem po celý rok. V předvánočním a předvelikonočním období je však mnohonásobně větší. Ale pandemie koronaviru se podepsala i zde.

Perníky Dagmar Lachmanové s velikonočními motivy. Foto: DL

„Vždyť od loňského března až doposud nebyly skoro žádné venkovní akce, na které se svými perníky pravidelně dojíždím,“ řekla perníkářka z Bystřice, která s tímto voňavým pečením začala až ve středním věku. „Vždy jsem ráda dělala něco rukama, přestože jsem vystudovala něco jiného. Navíc perníčky pekla a malovala už moje maminka, a když se chystala do důchodu, chtěla řemeslo předat. A tak nějak to vše v roce 1998 začalo,“ zavzpomínala Lachmanová.

Když pomineme současný nouzový stav, je podle perníkářky během roku bezpočet akcí zaměřených na folklor či lidovou tvořivost. A na tato setkání často míří. „Ozdobené perníčky jsou celoroční záležitostí, navíc mají dlouhou trvanlivost, takže pro větší akce můžu vyrábět s předstihem,“ vysvětlila.

Perníkářka nechala krátce nahlédnout i do své dílny. „Příprava těsta a pečení mi zaberou pětinu času, než dojdu ke konečnému výrobku. Nejvíce času zabere zdobení. Používám jen dvě barvy – bílou a růžovou. Tu získám díky červené řepě. Žádná chemie, tu v mých pernících nenaleznete,“ nastínila Lachmanová, podle které jdou během „normálních Velikonoc“ nejvíce na odbyt kraslice různých velikostí, beránci, zajíci, slepičky a podobně. „Používám ještě formičky po mamince, které vyráběl tatínek, takže tvary jsou dané, ale zdobení už je mé vlastní,“ uzavřela.

Další zprávy z regionu