„Pro mě jako věřícího člověka je víra spojená s nadějí v to, že smrtí život nekončí, že je to jen přechod k něčemu mnohem lepšímu. Kromě ztráty lidského života mi ale přijde líto, že to dobré, co, asi nejen pro mne, František představoval, skončilo,“ svěřuje se Pavel Schwarz se svými vnitřními pocity několik dní po úmrtí hlavy katolické církve.
Pravdivý a lidský
Když o zemřelém papeži a jeho životě, chování či jednání vypráví, znějí slova jako jednoduchost, pravdivost, empatie a lidskost. Takto lze prý nejlépe charakterizovat nejen Františkova vyjádření, kterých se držel, ale především jeho vlastnosti a jednání.
„To myslím zcela vážně. František přinášel do papežství lidskost. Nebál se jít ani, jak se říká, ´hlavou proti zdi´, ale dělal to naprosto lidsky a citlivě,“ zdůrazňuje Pavel Schwarz.
To, o čem mluví, vychází z jeho vlastní zkušenosti. Se Svatým otcem se totiž během několika svých pobytů v Římě a Vatikánu setkal. „Tehdy jsem měl možnost zjistit, že on to, co říká, opravdu žije. Že není jen církevním hodnostářem, ale že ho zajímají především obyčejní lidé,“ říká dnes už bývalý kněz.
Zajímal se o druhé
Vzpomínkou se vrací do období Velikonoc před sedmi lety, kdy pracoval jako ředitel českého Poutního domu Velehrad v Římě. Tehdy, na Zelený čtvrtek, po bohoslužbě pro kněží, se mezi nimi při východu ze zákristie František zastavil, aby s nimi pohovořil.
„Dostalo se mi té cti, že i mně podal ruku a zároveň se i ostatních kněží zeptal: „A myslíte i na sebe? Zastavíte se? Máte čas, abyste se sami připravili?“ Papeže prostě zajímalo, zda i my se nějak připravujeme na největší křesťanské svátky, neomezujeme to pouze na službu jiným, ale máme sami čas připravit se a prožít Velikonoce. Hluboce mě to zasáhlo, jak se o naše duševní rozpoložení zajímal,“ vzpomíná Pavel Schwarz.
Na zesnulém papeži mu prý velice imponovalo, jak se snažil být blízko lidem a žil s druhými běžný život. „Byl bych rád, kdyby jeho nástupce šel ve stejném duchu,“ dodává Schwarz.
Františkův odkaz
Na dokreslení, to že se papež František skutečně snažil žít jako běžný člověk, přidává Pavel Schwarz úsměvnou historku, kterou za svého pobytu v Římě sám zažil. „Chtěl jsem využít možnosti levně natankovat, a proto jsem vyrazil do Vatikánu,“ usmívá se.
„U benzínky za bazilikou sv. Petra jsem viděl stát vatikánské gardisty a salutovat. ´To určitě, není kvůli mně´, říkal jsem si. Když tu najednou vidím přijíždět ke stojanu oprýskaný Ford Focus a v něm papeže Františka, který si sám řídil,“ líčí Schwarz.
Františkův odkaz našel v textu jeho poslední homilie, která zazněla o Velikonoční neděli v bazilice sv. Petra. „Svatý otec přirovnával události kolem Ježíšova zmrtvýchvstání k tomu, co běžně v životě zažíváme. V evangeliu se hodně postav po zprávě o prázdném hrobu někam žene, protože ‚ztratili‘ mrtvé Ježíšovo tělo. I my, když v životě ztrácíme Ježíše každou chvíli, bychom se neměli zastavit, ale stále ho hledat. Ne však v hrobě našich zdánlivých jistot, protože tam už není. Prostě máme jít stále dopředu, nezastavit se. Mně to zní jako odkaz, závěť. A moc bych si přál, abych si to i v budoucnu, při vzpomínce na Františka, vybavil,“ dodává Pavel Schwarz.
