Od té doby projela desítky zemí v Evropě, v Jižní Americe, Asii i Austrálii. O své poslední velké cestě napříč Saúdskou Arábií vyprávěla v závěru loňského roku na besedě v Českém Těšíně.
Podle čeho si vybíráte destinace, kam vyrazíte? Musí vás něčím zaujmout? Třeba něčím neobvyklým, tajemným, zakázaným, uzavřeným jako v případě Saúdské Arábie?
Každá země je něčím zajímavá. V případě Saúdské Arábie byl tím impulsem fakt, že se tato jinak velmi uzavřená země nově otevřela turismu, a to v kontextu mnoha změn, které tam probíhají. Saúdskoarabská společnost se hodně otevírá a já jsem ji chtěla zažít co nejdříve, v tom původním stavu ještě bez turistů.
Jak dlouho vám trvá příprava na cestu. Myslím nastudování oné země/í, itinerář cesty?
To záleží hodně na destinaci. Na Saúdskou Arábii jsem se připravovala rok a půl, tu zemi jsem hodně studovala, četla jsem knihy, dívala se na filmy, byla v kontaktu se Saúdy a učila se arabsky.
Kde jste se na vašich cestách nejvíc bála?
V Jižní Americe. V Kolumbii mě hned první týden přepadli a ukradli mi foťák, tak jsem se pak měla zbývajících deset měsíců hodně na pozoru.
Byly někdy chvíle, kdy jste si řekla: Dost! Už ne! Je to nebezpečné, nebaví mě to, nebo jiný důvod, proč s tím přestat? Co by vás přimělo k tomu, abyste už nejezdila. Tedy kromě úrazu…
Občas mě takové myšlenky na cestě napadnou v náročných nebo krizových situacích, třeba když jsem ležela v Bolívii v nemocnici nebo bojovala na silnicích v saúdskoarabském provozu. Naštěstí se mě ale málokdy drží dlouho.
Jak vypadá váš život, když nejste na cestách? Říkala jste, že absolvujete několik přednášek měsíčně. To ale zřejmě není veškerá vaše činnost v Česku?
Živí mě přednášení a psaní knih.
I na besedě v Českém Těšíně jste říkala, že zatím nevíte, kam vyrazíte na další cestu. Opravdu nemáte aspoň směr? Neláká Vás třeba Jižní Amerika nebo Afrika?
V Jižní Americe už jsem byla, Afrika mě láká, ale spíše nějaká její konkrétní část než celý kontinent. Teď ale zatím nemám vybranou žádnou destinaci, soustředím se pořád na výstupy ze Saúdské Arábie.
Posledních 12 let hodně cestujete. Jak velkou část roku jste na cestách?
Nejkratší cesta trvala měsíc, nejdelší deset měsíců.
Po cestě s trabantisty po Indonésii a Austrálii jste řekla, že raději zase sama. Proč? Není to únavné a nebezpečné, stále sama?
Je to úplně jiný a nádherný zážitek. Abych z té cesty mohla psát knihy, potřebuji tam být sama. Některé věci jsou o samotě samozřejmě náročnější, ale to k tomu patří.
Jaké jsou návraty domů? Těšíte se, nebo si řeknete: „Ach jo, už zase tady ta všední nuda…“
Návraty snáším špatně. Nejde ani tak o nudu, ale o změnu celého způsobu života ze dne na den, vždycky je těžké se do toho vrátit a netrpět přitom.
Kam míříte po návratu z dlouhé cesty nejdříve? K mamince do Havířova?
Moje maminka se mých cest bohužel nedožila. Zemřela, když mi bylo devatenáct, na rakovinu prsu. Po návratu mám obvykle spoustu práce, abych zpracovala materiál a připravila přednášku, takže mířím zkrátka domů.
Nepřemýšlela jste už o tom, že byste skončila s tímto způsobem života, takto dobrodružnou formou cestování a usadila se?
Tohle myšlení je mi cizí. Cestování pro mě není nějaká potřeba vyřádit se. Naše planeta je ohromně zajímavá, a to se nezmění, ať je mi dvaatřicet nebo šedesát.
Vy jste vystudovala dopravní inženýrství. Je to obor, kterým byste se mohla nebo chtěla živit?
Vystudovala, ale živit se tím neplánuji.
Něco o Dominice:
Dominika Gawliczková (* 22. srpna 1992) projela na malých motorkách 18 zemí Evropy. Začala jezdit na motorce ve 13 letech a o 3 roky později vyrazila na první výlet v jedné stopě za hranice ČR. V 19 letech se vydala poprvé úplně sama na španělské motorce o objemu 125 ccm do Španělska a Portugalska na cestu dlouhou 9 840 km, která trvala 35 dní. Od roku 2013 jezdí na Yamaze Tricker 250, se kterou ve svých 20 letech podnikla cestu na sever Evropy přes 10 zemí, kdy najela přes 10 000 km. V létě 2014 dojela na tom samém motocyklu do Kyrgyzstánu až k hranicím Číny, což byla nejdelší česká ženská motocyklová sólo výprava. Vydala mini deníček z cest do Španělska a Skandinávie, který popisuje den po dni zážitky z prvních sólo výprav, kdy ještě ani netušila, jak se staví stan. Momentálně pořádá přednášky z cesty do Kyrgyzstánu. V roku 2015 projela spolu s expedicí Transtrabant, kterou vedl její přítel Dan Přibáň, napříč Austrálií a Tichomořím. V letech 2016 až 2017 strávila deset měsíců na cestě malým motocyklem z Kolumbie do Uruguaye. (Zdroj: Wikipedie)
