„Dnes je setkání s čteným slovem mnohem důležitější než kdykoliv předtím,“ tvrdí autorka projektu Eva Katrušáková.

Jak se před léty zrodila myšlenka uspořádat Týden čtení dětem?

Vystudovala jsem češtinu a angličtinu, na vysoké škole jsme četli intenzivně. Čtenářkou jsem byla už odmalička, protože mě a bratra rodiče vybavili do života tím, že nám hodně četli. Později jsem samozřejmě četla svým dětem. Při pozorování kampaně v Polsku jsem se pro to nadchla. Zjistila jsem, že předčítat dětem doma není takovou samozřejmostí, jak se mi v mých 20 nebo 30 letech zdálo. Všichni prostě svým dětem nečtou. Začala jsem se o to zajímat, hodně o tom číst a zjišťovat, co říkají psychologové.

Co jste se dozvěděla?

Jak moc čtením stimulujeme mozek dítěte, co všechno se v dětské psychice odehrává, jaké jsou emoce dětí díky pravidelnému předčítání. Jsou to téměř zázračné věci. Když jsem začínala, věřila jsem tomu na sto procent, dnes tomu věřím na tři sta procent. Na předčítání nelze najít jediné negativum. A nejde pouze o samotné čtení. Nejdůležitější slovo v celé kampani je sdílet – sdílet společný čas, emoce a prostor s naším dítětem. Může to být u čtení, při sportu, při vaření, nebo při práci na zahradě. Být s dítětem a odpovídat na jeho otázky. Při čtení vkládáme dětem do hlavy nové informace, tři čtvrtě informací získáváme prostřednictvím textu.

Co bylo hlavní myšlenkou při tvorbě projektu Celé česlo čte dětem?

Není to o tom, jdi a čti si, ale pojď, budu ti číst. V tom se lišíme od jiných kampaní v České republice, protože cílíme na dospělé z nejbližšího okolí dítěte. Je to program pro děti, ale pokud se rodič nerozhodne, že bude pravidelně číst pro radost svému potomkovi, dítě neudělá nic. Všechno je na rodičích, kteří rozhodují o tom, jak bude vypadat dětství a později i dospělost jejich ratolestí. To, co dáme dětem do vínku, jim zůstane.

Celý rozhovor si přečtete v aktuálním vydání Třineckého hutníku.