Senoseče skončily a myslivecké sdružení Černá Střítež – Vělopolí hlásí, že se letos podařilo zachránit zhruba 69 srnčat a 20 zajíčků. Svůj podíl na tom má i dobrovolnice Věra Slowiková. „Často jsem pozorovala z okna srnky a při pohledu na velké žací stroje mi postupně docházelo, jaké smrtící nástroje to jsou. Začala jsem se pídit po tom, jak se zapojit mezi ty, kteří mláďatům pomáhají. Stal se ze mě dobrovolník a dnes už jsem ve fázi, kdy mířím mezi myslivce,“ usmála se dobrovolnice.

Zdůraznila, že zásadní je u záchranných akcích spolupráce dobrovolníků. „Nejsme žádný spolek ekologických aktivistů. Nejdůležitější je vždy se na akcích domlouvat s myslivci a se zemědělci, kteří půdu obhospodařují. Jedině tak to má smysl,“ pokračovala.

Dron, velký pomocník
Během sezony zkontrolovali dobrovolníci s myslivci v regionu desítky luk. Pomáhají jim kolegové s drony s termokamerou. Ani psi totiž často při hledání nejsou úspěšní. Srnčata první dny po narození nevydávají žádný pach. A pes, natož pak člověk, ho prostě v trávě neuvidí, protože mládě se vždy jen přikrčí a splyne s prostředím.

„Chlapi třeba prošli malou louku a měli dojem, že už není třeba prohlídka z dronu. Ale dronař už byl na cestě. A jak to dopadlo? Na malinké louce našel dvě srnčátka,“ pokračovala Věra Slowiková.

Bez domluvy to nejde
Kromě ochoty myslivců pomoci mláďátkům je ráda, že i zemědělci mají chuť s problémem něco dělat. Ze zákona mají povinnost dopředu hlásit sečení louky a čím dál více z nich spolupracuje. Tam je pak skvělá komunikace i samotná akce v terénu. Mnozí však sečení nehlásí vůbec, nebo na poslední chvíli. „A pak jsou tady ještě tací, kteří srny považují za škodnou a je to pro ně dokonce i druh zábavy,“ posteskla si Věra Slowiková.

Stejně tak zažila v žací sezoně, což je zhruba od začátku května do konce června, nejedno vstávání ve tři hodiny ráno, dřinu na mokré louce a třeba i situaci, kdy vyjeli na místo, ale začalo pršet, kosení se zrušilo a oni se museli vrátit za den, či jen o pár hodin později zpátky. „Ale rozhodně to stojí za to. Dobrovolníků je čím dál více, takže je vidět, že lidé nejsou lhostejní. Stačí, když se každý dívá kolem sebe. A třeba se příští rok přidá a zachrání srnčátka nedaleko svého bydliště,“ dodala.

Ne všichni jsou ohleduplní
Hospodář mysliveckého spolku sdružení Černá Střítež – Vělopolí Viktor Zawadzki upřesnil, že mnoho zemědělců spolupracuje a myslivcům vychází vstříc. Pak jsou ale i takoví, kteří kosením mláďata zabíjí a neřeší to. „Jeden zemědělec z Gutů nedal vědět, posekal dvě louky bez předchozí prohlídky a co víme, tak zahynulo pět srnčat. Obě ty louky byly malé, možná stačilo je jen projít,“ podotkl myslivec.

Setkává se s argumenty, že myslivci prohledávají louky, ale srnčí pak sami střílejí. „Ale to je chybný argument. Jednak posekané srnče třeba neumře hned a trápí se. A může umřít i matka mrtvého srnčete, které se udělá zánět ve vemínku. Takový případ jsme už měli. A neposledně, při regulování vždy vybíráme slabé či nemocné kusy. Takovou selekci ovšem sekačka neudělá. Ta zabije vše,“ dodal.

Sbírka na dron
Dobrovolníci sice jsou, dronů ale moc ne. Proto myslivecký spolek vyhlásil sbírku nazvanou Osud mláďat při senosečích nám není lhostejný. Přispět do sbírky může každý. A jak to funguje? Dron s termokamerou přelétává nad loukou a dronař dobrovolníky naviguje ke zvířatům. Účinnost této spolupráce je téměř stoprocentní.