Preventista objíždí školy a na besedách dává žákům všechny informace, aby měli jasno, že cesta drogové závislosti je krátká a často tragická.
Minulý týden ve středu besedoval Vlastimil Starzyk s osmáky ze Základní školy Gustava Przeczka. Nebyl sám. Doprovodila ho paní Lenka, která má s drogami osobní zkušenost. „Drogy jsou úžasné. Jsou skvělé. Proto je vlastně lidé užívají,“ překvapil na úvod besedy Vlastimil Starzyk.
Bohužel ale pozitiva trvají jen velmi krátce. Lidé, kteří se vydají na cestu závislosti, končívají špatně. „Velmi často se stává, že si mladí lidé poprvé vezmou drogu v partě svých kamarádů. Přijde dealer a nabídne jim dokonce vzorek zdarma. Vyzkouší ji a vše je najednou jiné, mnohonásobně lepší. Jenže za další dávku se už musí platit, a to nemalé peníze,“ líčil dětem preventista.
Postupně se život závislého člověka mění. Nakonec se smrskne do tří ustavičných činností – shánění peněz na drogy, shánění drogy a užívání drogy. „A přichází problémy v podobě krádeží, absencí ve škole, bezdomovectví,“ poukázal Vlastimil Starzyk.
Dostat se z područí drog je podle něj nesmírně těžké a trvá mnohonásobně déle, než získat závislost na ně. A i když má člověk pocit, že to dokázal, vidina „fetu“ ho pronásleduje často po zbytek života. „Drogy jsou příjemné proto, že působí na mozek a uvolňují dopamin, což je hormon štěstí. Běžnou lidskou radost vyvolá 1 až 3 procenta uvolněného dopaminu. U jedné dávky kokainu je to 40 procent a u pervitinu dokonce 90 procent. Proto lidé, kteří přestanou brát drogy, přicházejí o pocity štěstí vyvolané běžnými věcmi,“ vysvětloval preventista. A tak je podle něj rčení, že drogy kradou duši, více než pravdivé.
Nikdy! Reagují děti
Na osmácích bylo vidět, že se jich přednáška dotkla. Pokládali dotazy a zajímali se o podrobnosti. „Většinu věcí jsem věděla. Ale slyšet to takto bylo zajímavé a užitečné,“ podotkla Ema. I její spolužák Sebastian přitakal, že tato přednáška splnila svůj účel. „Rozhodně to dokonale od drog odradí,“ zdůraznil.
Na vlastní kůži
Po Vlastimilu Starzykovi se před žáky postavila i paní Lenka. A začala vyprávět svůj příběh. O tom, že když byla malá, měla doma pocit, že pro své rodiče není dost dobrá. O tom, jak jí kamarád poprvé nabídl pervitin a ona si ho vzala, protože to udělali i ostatní v partě. Vyprávěla, jak nejprve brala drogy jednou týdně. Že po čase přestala zvládat školní docházku. Zavzpomínala, jak se pro ni drogy staly prioritou, naučila se dokonce i vařit pervitin. „Je to neuvěřitelný mix chemických látek. Patří tam mimo jiné kyselina solná a fosforečná i hydroxid sodný, tedy látka, kterou doma rodiče čistí dřezy,“ poukázala.
Ve své přednášce se dotkla i osobních a velmi bolestivých věcí. Třeba o tom, jak se jí narodily děti, a přesto byly drogy stále na prvním místě. A popsala jim, jak spadla na úplné dno a jak trvalo nesmírně dlouho, než se z něj byla schopná dostat. Její příběh má šťastný konec. Nyní pracuje pro jednu třineckou neziskovou organizaci. A začala chodit na přednášky, aby o své cestě plné drog mluvila s dětmi. Aby jim ukázala, že drogy jsou skvělé, ale opravdu jen na malou chvilku.
