S Jaroslavem Braunem jsme se proto domluvili na 19. hodinu, kdy bude mít po 12hodinové směně padla. V den domluveného setkání jsme si v poledne ještě schůzku potvrdili SMSkou.
Ovšem za tři hodiny bylo vše jinak. „Musím letět s novorozencem do Prahy, nevím, kdy budu zpátky,“ oznámil mi pilot. Setkání jsme operativně přeložili na druhý den, ale ráno – před jeho směnou. Tentokrát vše klaplo, akorát já byl pořád jako na trní, aby Jaroslava Brauna neodvolali k zásahu dříve, než skončíme naše povídání.
Když jdete do práce, asi netušíte, co vás v průběhu směny čeká…
Je to tak. Až do okamžiku, kdy přijde výzva ke vzletu z integrovaného bezpečnostního centra, netuším kdy, kam a k jaké nehodě nebo úrazu poletíme.
Jakou oblast vrtulníkem pokrýváte?
V České republice je několik základen. My zasahujeme v Moravskoslezském kraji, a to 24 hodin denně 7 dnů v týdnu. V případě potřeby můžeme letět i do Zlínského kraje, kde nemají svůj vrtulník. Například až po Valašské klobouky. Na letecké záchranné službě ve Zlínském kraji se kromě nás podílí i stanice v Olomouci a Brně. Na západě končí náš prostor u Vrbna pod Pradědem. V noci zasahujeme i v prostoru Jeseníků, protože na stanici letecké záchranné sužby v Olomouci se nedrží noční služby.
Jak hledáte místo pro přistání?
Je rozdíl, zda se jedná o denní zásah, nebo naopak noční. Pokud máme při denním světle vhodnou plochu, přistaneme v místě zásahu nebo v bezprostřední blízkosti. Když není vhodné místo k přistání, můžeme použít 90metrový naviják, který na palubě vrtulníku máme. Spustíme lékaře na místo, kde ošetří pacienta a připraví k transportu do vakuové matrace. Lékaře s pacientem vytáhneme k ližině vrtulníku a letíme na vhodné místo, kde přistaneme, naložíme pacienta a letíme do nemocnice. Naviják se nejčastěji používá při zásazích v zalesněném horském terénu.
Další možností je využít takzvané opření vrtulníku o ližinu. To lze provést v případě, že plocha je dostatečně velká, ale terén je šikmý, asi 20°, a neumožňuje úplné přistání. V tomto případě se vrtulník dotýká jednou ližinou svahu, lékař se záchranářem vystoupí, já odletím a přistanu na vhodné ploše. Další činnost probíhá podle situace po konzultaci s lékařem.
Vaše povolání je hodně i o bleskovém rozhodování…
Nehoda se může stát kdekoliv. Dopředu nevím, kam poletíme. Přijde výzva, podívám se na mapu, jak to vypadá s možností přistát na místě zásahu, a letíme. Po příletu si udělám průzkum ze vzduchu. To znamená, že si vyhodnotím rozměr a sklon plochy, překážky v podobě stromů či elektrického vedení. Při přistání musím současně předcházet vzniku škod od proudu vzduchu nosného rotoru.
Pokud nelze v místě zásahu přistát, musím najít nejbližší vhodné místo pro přistání. V této situaci často spolupracujeme i s Policí ČR. Policisté přijedou autem k vrtulníku, vezmou lékaře se záchranářem a odvezou je k nehodě. To je hlavně problémem měst a obcí, kde bývají úzké ulice, pouliční osvětlení, stromy, a především na vesnicích je taženo množství různých drátů. V těchto případech si pro přistání vyhlédneme třeba fotbalové hřiště nebo jinou vhodnou plochu.
A co v noci…
Zásahy jsou komplikovanější. Nepoužíváme naviják, ale pouze přistáváme. Proto potřebujeme vhodné místo, které ale musí být větší, než tomu bývá ve dne.
Asistujete lékařům během zásahu?
Neošetřuji, ale pokud je potřeba něco donést, masírovat, podržet infuzi a podobně, jsem k dispozici. Na ošetřování nejsem kvalifikovaný, jsem pilot.
Berete do vrtulníku doprovod, například u malých pacientů?
Pokud se jedná o malé dítě, lékař může navrhnout, vzhledem k jeho stavu, vzít rodiče na palubu vrtulníku. Druhým hlediskem je omezená vzletová hmotnost vrtulníku. V praxi to funguje tak, že se mě lékař zeptá, zda je možné vzít rodiče na palubu. Já to vyhodnotím dle hmotnosti.
Pokud je vše v normě, může letět. Samozřejmě ho musím před letem poučit o bezpečnosti a chování za letu.
Nestalo se, že během letu doprovod zkolaboval?
Stát se může všechno, proto musí lékař vyhodnotit, zda je vhodné, aby doprovod letěl s námi.
Nedaleko od vaší základny je letiště v Mošnově. Musíte kvůli tomu dodržovat nějaká bezpečnostní opatření?
Kolem letiště je řízený okrsek a naše základna se nachází v něm. Pokaždé, když startuji, musím navázat spojení s řízením letového provozu na letišti v Mošnově. Z hlediska letového provozu mají lety na záchranu lidského života přednost před ostatními. Dovolím si říct, že s letištěm máme vynikající spolupráci, vycházejí nám maximálně vstříc. Když letíme na nějaký zásah, kde se jedná o minuty, dispečeři z letiště nám uvolňují cestu, abychom tam byli co nejdříve. To samé platí, když letíme nazpátek do porubské nemocnice.
My létáme do 300 metrů nad zemí, přičemž letouny mají kolem letiště různé výšky. Proto jsou informace o letovém provozu nesmírně důležité.
Jak je to s bezpečností dále od letiště?
Kromě prostoru u Mošnova se pohybujeme v třídě neřízeného vzdušného prostoru, což je do 300 metrů nad zemí. V tomto prostoru je na nás, abychom sledovali okolí a v případě potřeby reagovali. Stejně jako existují pravidla silničního provozu pro míjení automobilů, něco podobného platí i ve vzduchu. Důležité je vše sledovat.
Dále jsou zde aeroklubová letiště, například ve Frýdlantu nad Ostravicí, která mají svou letištní provozní zónu (ATZ). Když do ní chci vlétnout, musím předem navázat spojení na dané frekvenci. Každé letiště má svou frekvenci, a to platí i pro malé, které využívají aerokluby.
Z hlediska bezpečnosti letového provozu je také důležitá znalost aktivovaných prostorů. Jedná se především o nebezpečné prostory, zakázané prostory, dočasně vyhrazené a rezervované prostory. Tyto prostory je třeba respektovat. Vstup do nich a jejich průlet je možný až po získání povolení.
Máte nějakou veselou příhodu ze zásahu?
Opravdu si nevzpomenu. My létáme k vážným zraněním, kde toho k zasmání moc není.
