„Už na první pohled je zřejmé, že jsme tedy udělali obrovský kus práce. Mám v živé paměti, jak jsme v rámci schůzek vedení železáren diskutovali, co s nimi uděláme, a jak jsme nadávali na památkáře, že jsou památkově chráněné. Ale kdyby jich nebylo, dřevěnky už asi neexistují, což by byla opravdu škoda. Před třemi a půl lety tedy vznikla myšlenka na jejich oživení. Díky všem, kteří se o ně zasadili, ta práce stála za to,“ řekl na slavnostním otevření dřevěnek předseda představenstva Regionální rady rozvoje a spolupráce se sídlem v Třinci Ivo Žižka.
Náročnou rekonstrukci si vzala pod svá křídla Regionální rada Třinec. Je financována z projektu Těšínské Slezsko – společná historie dřeva, železa a lidí, z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Programu Interreg V a Česká republika – Polsko. Projekt zahrnuje vedle třinecké části i vybudování skanzenu ve Wisle, jedné z turisticky nejnavštěvovanějších obcí v Polsku.
Obě dřevěnky byly citlivě zrekonstruovány pod dohledem památkářů. V domě čp. 116 je připraven pro návštěvníky skanzen, ve které budou moci poznat, jak žili lidé od první republiky do 90. let 20. století. Vybavení interiérů pochází přímo z dřevěnek, jak je tam poslední nájemci zanechali. Druhá budova, čp. 117 je přestavěna na zázemí pro návštěvníky s toaletami a kancelářské prostory pro pracovníky.
Rekonstrukce byla velice náročná. Stavební dělníci museli nejen dodržovat pracovní postupy z 19. století, ale museli používat i tehdejší materiály. „Původní jsou například okna nebo dveře. Museli jsme je ale komplexně zrekonstruovat. Například okna musí mít stejné odstíny jako v minulosti. Skleněné tabule musí mít stejnou tloušťku. Střecha byla z dřevěného šindele, ale protože byl prohnilý a napadený, museli jsme si nechat vyrobit nový šindel na celou střechu. Přičemž není vidět, protože je zakrytý. Zkrátka, opravili jsme všechno, co jen trochu šlo,“ vylíčil výkonný tajemník regionální rady Marian Razima.
Podle něj náročné byly všechny části rekonstrukce. „Naštěstí se nám podařilo najít dobrou firmu, která respektovala i dobové stavební pracovní postupy. S pracemi začala v květnu roku 2022 a skončila v listopadu 2023,“ upřesnil Razima.
Návštěvníci si budou moci roubenky prohlédnout na jaře, pravděpodobně od května či června.
Domky byly komfortní
Dva poslední dřevěné domy z konce 19. století stojí nedaleko plynojemu na Borku v Třinci. V každé dřevěnce byly čtyři byty pro rodiny dělníků z železáren. Obyvatelé měli na tehdejší dobu luxusní bydlení. Užívali pěkný pokoj s kuchyní a komorou, k tomu i kůlnu a kousek pozemku k pěstování zeleniny a drobnému chovu zvířat. Oba domy nesou stopy života svých obyvatel, kteří si je upravovali podle svých potřeb a dobového vkusu.
Ačkoli byly postaveny podle jednotného návrhu symetricky, dnes je každé okno, veranda a šopka jiná. Dřevěnky už dávno nesloužily k trvalému bydlení a používali je zahrádkáři, kteří je však před několika lety opustili. Proto až donedávna vypadaly domy a zahrady sešle a zanedbaně.
