Příběhy našich sousedů je projektem organizace Post Bellum, který dává žákům osmých a devátých tříd nebo odpovídajícímu stupni víceletých gymnázií za úkol vyzpovídat pamětníka, natočit vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a zároveň vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž či dokument.
Do takového úkolu se letos pod vedením mentorky a ředitelky kina Kosmos Reginy Szpyrcové pustily gymnazistky Johanna Szpyrcová, Tereza Kajzarová a Marie Vrabelová. „Projekt vlastně spojuje mladou generaci s tou starší. Díky tomu si alespoň můžeme uvědomovat situace, do nichž se lidé dostávali. Když se nám naskytla tato příležitost, hned jsme věděly, že to zkusíme,“ prozradila poslední z jmenovaných.
Na řadu tak přišlo hledání vhodné osoby. „Naše mentorka nám navrhla tři kandidáty, příběh paní Gertrudy nám ale přišel nejsilnější. Měl se týkat nějaké zajímavé události z naší historie vztažené na konkrétní lidský příběh,“ pokračovala Marie Vrabelová s tím, že paní Milerská prožila šest let, kdy na našem území probíhala okupace hitlerovskými vojsky, pouze ve sklepě jednoho z třineckých domů.
„Než jsme ji navštívili, trvalo to asi měsíc. Musely jsme si rozdělit jednotlivé role, protože žádná z nás nemá zkušenosti se vším. Řekly jsme si proto přesně, kdo na co bude dávat pozor. Já jsem třeba hlídala zvukovou stopu,“ vysvětlila Marie Vrabelová. „Mým úkolem bylo zajistit natočení celého filmu, což zahrnovalo třeba hlídání dobrého světla nebo eliminaci rušivých objektů v obraze,“ popsala Tereza Kajzarová. „Já jsem zas pokládala paní Trudce otázky a snažila se navodit příjemnou atmosféru. V tomto ohledu ale byla ona před námi, protože měla vždy připravený nějaký zákusek,“ dodala perličku z natáčení Johanna Szpyrcová.
Děvčata později do dokumentárního filmu dotáčela také ilustrační záběry. Některé z nich dokonce v koncentračním táboře v Osvětimi. „Následné stříhání holkám zabralo několik měsíců i proto, že jsme nashromáždily více než hodinu materiálů,“ prozradila Marie Vrabelová, pro niž osobně však byla nejsložitější závěrečná veřejná prezentace v knihovně.
„Příběh paní Trudky byl bohatý na odbočky a každá z nich měla zároveň svůj význam a byla zajímavá. I přesto jsme dokument musely zkrátit na sedm minut. Tím to však neskončí, protože finální verze může mít podle pravidel pořadatelů pouhé tři minuty,“ řekla k postprodukci Johanna Szpyrcová.
Projekt gymnazistek porotce zaujal natolik, že jej v rámci jeho kategorie vyhodnotili jako nejlepší. „Odborná komise byla se snímkem nadmíru spokojená a považovala jej za profesionální práci. Jeden z porotců dokonce říkal, že by se s tímto dokumentem mohly ucházet o místo na FAMU,“ prozradila koordinátorka Kristýna Koblasová s tím, že organizátory zaujalo, že děvčata filmu věnovala hodně času a zaobírala se třeba i inscenacemi.
Jako odměnu si gymnazistky odnesly publikace nakladatelství Pant i volnou vstupenku na slavnostní vyhodnocení Paměť národa, které proběhne 17. listopadu v pražském Národním divadle.
