Divadelní Festival nad řekou navazuje na tradiční přehlídku divadel Moravy a Slezska, která se koná od roku 2001. V loňském roce se prvně uskutečnil pod otevřeným nebem, což se setkalo s pozitivní odezvou.

Loutkový soubor Bajka návštěvníkům nabídl tři představení, Česká i Polská scéna po dvou. „Jedná se o inscenace, které jsme uvedli v uplynulé sezoně. Lidé je viděli v divadle, přesto se rádi přišli podívat i na venkovní zpracování. Je kratší, má jiné kulisy, a především úplně odlišnou atmosféru než v divadle,“ řekl ředitel Těšínského divadla Petr Kracik.

Zatímco Bajka se třikrát představila pod otevřeným nebem, Polská scéna kvůli deštivému počasí obě inscenace odehrála v divadle. Rychlých šípů v podání České scény se publikum nedočkalo. Mohl za to silný liják, který se spustil pár minut před zahájením venkovního představení.  Divákům to aspoň z části vynahradilo drama Maryša.

„Vávra je jedna z mých vysněných celoživotních rolí. Jsem rád, že mě do ní na sklonku mé herecké kariéry obsadili. Miluji silné příběhy a Maryša silným příběhem je. My herci prodáváme příběhy. Pokud je ten příběh silný, osloví diváky a oni odcházejí spokojení, jsme jen rádi, protože od toho tady jsme,“ řekl Zděněk Hrabal, jenž v Maryši ztvárnil jednu z hlavních postav.

Hrát v divadle a v parku – v tom je podle herců i všech ostatních, kteří se kolem divadla pohybují, podstatný rozdíl. „Herci se venku musí přizpůsobit jiným podmínkám – menšímu prostoru, chybějícímu zákulisí, rekvizity jsou připraveny v provizorních podmínkách. Venkovní inscenace jsou náročnější pro techniky, zvukaře a osvětlovače. U šumící řeky je jiná, nepopsatelná atmosféra. Třeba pro české venkovské drama Maryša byla venkovní scenérie přímo ideální, dostalo úplně jiný rozměr a mělo své neopakovatelné kouzlo,“ přidala svůj pohled dramaturgyně České scény Alice Olmová.