Kdy jste se rozhodl pro horolezectví a extrémní sporty?
Přišlo to samo od sebe. Když jsem s kluky vyrůstal na kraji Opavy, dělávali jsme běžné sporty, jako všechny děti. Později jsem začal chodit do skautu a ve skautském oddílu jsme měli blízko k přírodě.
V plnoletosti mě chytilo lezení a začaly mě bavit delší závody, ve kterých se střídá běh, lezení, kajak, kolo. A hlavně pohyb v přírodě, to mě baví. Začal jsem jednodenními závody a zatím jsem skončil na devítidenních.
Během závodů jsem se poznal s horolezcem Liborem Uhrem, který jako první Čech vylezl na K2. Ten mě s sebou poprvé vzal do Himalájí. Do té doby jsem si četl knížky o českých horolezcích, kteří lezli v Himalájích, ale nenapadlo by mě, že bych se tam někdy dostal. Díky Liborovi se mi splnil sen, který nebyl jednoduchý i kvůli financím, ale povedlo se a odjel jsem.
Nemá o vás při výpravách rodina strach?
Má strach. Maminka, přítelkyně i táta, který to ovšem nedává tak znát. Ale nejvíce asi máma. Nikdy v horách nelezla, takže si takovou věc nedovede představit. Jsou zde určité předsudky o nebezpečnosti. Souhlasím, ale člověk může nebezpečí předcházet, i když vyloučit nelze. Když jsem na expedici, mámě často píšu, abychom byli v kontaktu. Navíc jezdívám na jednu, maximálně dvě expedice ročně, takže je to pro ni snesitelnější. A možná si už i zvykla.
Říká se, že při extrémních sportech hraje velikou roli hlava…
Je to hodně o hlavě. V tomhle mi hodně pomáhají dlouhé extrémní závody – Adventure Race. Tam jsem se nejvíce naučil ovládat hlavu, ale hlavně jsem ji pořádně poznal. Ve vypjatých situacích pracuje úplně jinak. Tím, že i několik dní nespíme, nastupují různé příhody a stavy mysli, které běžně nezažijete. Proto vím, co můžu očekávat. Tohle praktikuji v horách, kde na zkoušení moc příležitostí není. Pokud při lezení přijde krizová situace a člověk ji neumí vyhodnotit, může mít veliký problém.
Máte raději lezení nebo extrémní závody?
Mám rád lezení i závody. Jsou to týmové akce, které se mi líbí, ač při lezení jsme dva a při závodech čtyři. Mohu sdílet s kolegy radost i neúspěch. Obě tyto disciplíny se vzájemně dobře doplňují a nedokážu říct, kterou preferuji více.
Využijete zkušenosti z hor či závodů i při práci hasiče?
U hasičů dělám kromě jiného i instruktora lezení, proto mohu přenést zkušenosti z hor mezi hasiče. Zde jsou však postupy mnohem bezpečnější, používá se jiná technika, ale základy jsou v mnohém podobné.
Připravujete film. Na co se mohou diváci těšit?
Film točíme už několik let. Bude to takový průřez mým životem, horolezectvím a závody. Jedná se o dokumentární film o mně zhruba v délce jedné hodiny. Premiéra bude v dubnu 2024.
Nač se aktuálně chystáte?
Nyní jsem v tréninkové fázi. Jedná se o zimní přípravu na novou sezonu. Trénovat musím. Vše, co dělám, je o vytrvalosti a u lezení i o technické zručnosti a to musí člověk natrénovat.
Když lezeme v Alpách nebo Tatrách, nevyhneme se ani bivakování ve stěnách, což je svým způsobem také trénink do vysokých hor. Nevyhledáváme ho. Takové spaní není úplně pohodlné a příjemné. Užiji si toho dost na expedicích.
