Josef Drahoš může bez nadsázky říct, že se svým starším bratrem Jiřím prožil v historické budově školy své dětství. Bydleli v jejím těsném sousedství, do školy mohli chodit v bačkorách. „Vymlouvat se na to, že jsme zapomněli domácí úkol doma, v našem případě bylo nemyslitelné. Učitelé by nám řekli, ať si pro něj zajdeme. V tom domě jsme bydleli s rodiči asi do roku 1971. V suterénu bydlel školník. S jeho synem, který byl v mém věku, jsme často běhali po půdě. Moc rád na ta léta vzpomínám,“ vypráví s úsměvem Josef Drahoš.

Se svým bratrem byli u toho, když se vzdělávací zařízení na Školní ulici proměnilo ze základního na střední. „První stupeň jsem absolvoval ještě tady, druhý už ve škole pod klášterem alžbětinek, protože v té době na Školní ulici vznikla střední škola. Bratr se v historické budově učil celkem 12 let, protože z deváté třídy zamířil rovnou na tříletou střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ), která v budově zrovna začala fungovat. Po ukončení devítileté školní docházky jsem si mohl vybrat – buď čtyřletý gympl v Třinci, nebo střední školu v Jablunkově. Každý ročník měl dvě třídy, A byla zaměřená humanitně, B se specializovala na deskriptivní geometrii a matematiku. Rozhodl jsem se pro Jablunkov, jako většina, maturitu jsem chtěl mít co nejdříve za sebou,“ přiznává pamětník.

Jeho otec stál v u zrodu zemědělského učiliště, nějakou dobu je vedl jako ředitel. Josef Drahoš se vydal v jeho stopách. Vystudoval český jazyk a hudební výchovu. Na střední škole v Jablunkově, která v průběhu let několikrát změnila název, vzdělával studenty 35 let, od roku 1981 do roku 2016.

„Učil jsem češtinu, ekologii, a dokonce i chemii. Vedl jsem dvě školní kapely i pěvecký sbor. Byla to nejlepší škola, ve které jsem pracoval. Po ukončení pajdáku jsem tři roky učil v Mostech u Jablunkova, pak mě bez mého vědomí převeleli do Jablunkova,“ vzpomíná Josef Drahoš.