Pokud si vedete nějakou fotbalovou kroniku, rok 2024 si do ní zapíšete zlatým písmem…

To asi určitě. Tolik branek jsem nikdy nedal. Jako cíl jsem si stanovil dát na podzim patnáct gólů. To se mi povedlo, v posledních dvou kolech jsem k tomu přidal sedm tref.

V posledních třech kolech divize jste rozvlnil síť soupeřovy brány celkem desetkrát…

Proti Havířovu jsem se trefil třikrát, proti Krnovu pětkrát. Osm gólů ze dvou zápasů je solidní číslo. Na konci jarní části se mi povedlo dát dva hattricky za sebou. Jsem rád, že mi to tam padá, a že svými góly pomáhám týmu k dobrým výsledkům. Není to jenom moje zásluha, je to práce celého mužstva.

Zmínil jste pět branek v posledním domácím klání proti Krnovu. Stejný počet příležitostí jste spálil…

Kdybych z každé šance dokázal dát gól, tak nehraji divizi.

Krnov jste nakonec deklasovali 13:1, to se jen tak nevidí, souhlasíte?

Věděli jsme, že v Krnově se nějak rozpadlo vedení klubu. I když nás čekal slabší soupeř, poslední domácí zápas byl těžký. V Havířově jsme to v hlavách nezvládli (Vítkovice tam vedly 3:0, ale nakonec prohrály 3:4 – pozn. red.), mohli jme prohrát i tentokrát. Stalo se nám to na jaře, kdy jsme doma prohráli s posledním Bruntálem. Do utkání s Krnovem jsme vstoupili dobře, poločas 8:0 asi mluví za vše.

Jak se k vaším střeleckým úspěchům stavějí protihráči?

Klukům budu muset přinést něco do kabiny nebo koupit nějakou tu lahev. Jsem moc rád, že mi to tam padá. Kluci mě podporují, pořád mě hecují.

Krouží kolem vás trenéři či manažeři z vyšších soutěží?

Pokud se na mě někdo byl podívat, já o ničem nevím. Uvidíme, co bude v zimě. Snažím se dát co nejvíce gólů, třeba mě čísla prodají.

V divizní tabulce jste druzí za Havířovem. Pomýšlejí Vítkovice na postup do MSFL?

Nebavíme se o tom. Kdyby se nám to povedlo, asi bychom to přijali. Pro nás je důležité hrát tak, abychom v každém zápase zvítězili. Co bude na konci sezony, to ukáže čas.

Dříve jste do Ostravy dojížděl, teď už tam bydlíte?

Ano, přestěhoval jsem se sem v únoru. Také jsem si tady našel práci. Mám to teď mnohem snadnější, než když jsem dojížděl z Jablunkova.

Bylo pro vás těžké skloubit práci s fotbalem?

Ano, první dva měsíce pro mě byly docela těžké. Pracuji ve skladu, je to docela náročné, pohybu mám dost, takže běhat navíc už nechodím. Není čas. Vstávám v pět, na šestou jdu do práce. Domů se vracím ve tři, něco málo sním a pak jedu na pátou na trénink. Zpátky doma jsem skoro v osm.