Ve stejný čas se v jejím okolí konal Dětský den. Brány poprvé otevřelo letní koupaliště i dětský park Lanáček. Návštěvníci tam měli vstup zdarma.
„Werk Arena v srdci zarytá,“ zpívali skalní fanoušci Ocelářů, kteří se u nové haly sešli už ve 14 hodin. Dorazili místní, ale i fanoušci z Polska a Slovenska. „Vzpomínky jsou krásné. Ve staré hale byla ukrutná zima, ale o to lepší kořalka i atmosféra,“ shodli se tři polští fanoušci Jacek, Slávek a Severin.
Podobně reagovali i další účastníci průvodu. „Ta hala byla stará a fakt jsme v ní dost často promrzli. V kotli řádně fučelo, proto jsme měli vždy po ruce svařák. Ale bylo to tam uvolněnější, žádná přísná pravidla a asi i lepší atmosféra. A ty párky! Na to se nedá zapomenout,“ vzpomínali Marek s Tomášem.
Našli se i fanoušci, kteří jen stěží udržovali oči suché a občas ukápla i skrytá slza. „Je mi to líto, strávil jsem tam krásné okamžiky. Moc mě mrzí, že nás dnes už do haly nepustí. To by bylo lepší,“ přidal se Jakub. Podle něj mizí kus historie Třince, která přinesla místním lidem spoustu radosti.
„Nikdy nezapomenu na jeden zápas. Byly to dva roky, co Oceláři postoupili do extraligy. První zápas v play-off. Sice prohráli, ale ta atmosféra byla absolutně jedinečná. Lidi neskutečně fandili. A Roman Kaděra, číslo čtyři, to byl hráč par excellence,“ vzpomínal dojatě Jakub.
Den i pro děti
Zatímco mnozí dospělí nostalgicky vzpomínali, děti se bavily. Plný byl nedaleký Lanáček. Odvážlivci vyzkoušeli letos poprvé i skoky do vody či tobogán na koupališti. O zábavu se postaral Maxipes Fík s Jirkou Hadašem. Moderátor Petr Šiška prověřil znalosti malých i velkých zábavným kvízem z historie Ocelářů. Ovál atletického stadionu byl k dispozici in-line bruslařům. Nechyběla výstava fotografií připomínající dění ve staré Werk Areně.
Co bude dál?
Primátorka Třince Věra Palkovská se také přišla rozloučit. „Je to kus historie Třince. Oceláři tady vyhráli první titul, konaly se tu různé skvělé akce. Prostě si zaslouží důstojné rozloučení,“ řekla. Připomenula, že hala už deset let stála ladem. „Nyní se promění v CirkArenu, ve výzkumné centrum. Takže bude žít dál, byť v jiné podobě,“ doplnila primátorka.
Ožily vzpomínky. A dojímaly
„Je to moje mládí. Tady se mi hrálo nejlépe,“ řekl Martynek o Werk Areně, ve které vstřelil i svůj první extraligový gól v extralize mužů. „Nejlepší pocit ale byl, když jsme hráli před plnou halou. Sem tam zavoněla klobása. Ani mi to nepřišlo divné,“ pousmál se 170 centimetrů vysoký útočník.
Pobavil se i při vstupu do haly nad metrem na zdi – kdo měřil více než 150 centimetrů, musel k pokladně. „Procházel jsem tu asi do dvaceti let, nikdy jsem neplatil vstupné. Ani jsem se nemusel snižovat,“ doplnil Martynek, který sledoval zápasy za mantinelem u hrací plochy anebo na zábradlí.
Prošel si šatnu přípravky, áčka. Zavzpomínal, jak si při rozcvičce a fotbálku dělali z bufetových stolů branky. „Bývalo to vyhecované. Tomáš Frolo si dokonce zlomil prst na noze. Po rozcvičce jsme byli durch mokří,“ doplnil Martynek.
Svým medailonkem dojal klubovou legendu Jiřího Polanského. „Zažil jsem to podobně. Každý konec je ale nový začátek. Werk Arena má důstojného nástupce o kus dál. Teď je potřeba se s touto halou rozloučit,“ doplnil.
Na pódiu se vystřídalo celkem sedm třineckých hráčů, kteří se podělili o své zážitky. Kromě Martynka s Polanským ještě Jozef Daňo, Martin Adamský, Erik Hrňa, Martin Vojtek a Jozef Lucák. Každý podepsal jednu ze sedmi originálních sedaček ze staré Werk Areny, které zamířily do dražby. Aukce končí v neděli 8. června.
