Všechna díla (upravené fotografie přetištěné na plátno) vycházejí z autorových vlastních snímků a dosud nebyly publikovány. K vidění jsou detailní záběry na listy, stromy a další přírodní objekty.

Snímky pocházejí z jeho okolí, zahrad a parků, ale také z dovolených, třeba z Benátek nebo Andalusie. Na otázku, která krajina je mu nejbližší, odpoví, že ta zdejší, slezská.

Vedle fotografování se Vladislav Miczek věnuje také malování a kresbě. Která těchto tří technik ho baví nejvíc?

„Začal jsem malovat olejem, to je taková jistota. Jsem už starší a tedy konzervativní,“ říká s úsměvem osmasedmdesátiletý umělec.

Zároveň poodhaluje okolnosti, za kterých začal intenzivně malovat.

„Rozpadl se mi kyčelní kloub. Byla to šílená bolest, spal jsem jen tři hodiny denně. Než jsem šel na operaci, trpěl jsem skoro půl roku. A jedinou činností, při které jsem dokázal nevnímat bolest, bylo malování. Seděl jsem, nemyslel na bolest, ale na to, co maluju,“ vypráví Miczek.

Ale zpět k fotografování. Kromě přírodních objektů a detailů zachycuje rodák z Karviné-Fryštátu také proměny této historické části Karviné. Fryštátská zákoutí, domy nebo ulice mu slouží také jako předlohy obrazů, které maluje.

Baví ho také portréty, které jsou až do 9. května k vidění v Minigalerii Na Plotě v pobočce Městské knihovny ve Svibici.