Malujete nejraději lidi?
Nejsou to jen lidé, ale třeba i zvířata a další věci, které mě napadnou. Jsem intuitivní malířka. Nemám žádný koncept. Maluji to, co cítím, že bych měla namalovat. Maluji to, co malovat mám, ne to, co chci nebo to, co by se mělo. Miluji barevnost, zabývám se detaily, které identifikují člověka.
Jak dlouho vám trvá namalování jednoho obrazu?
U malby to nelze přesně určit. Obecně se dá říct, že jsou to asi tři týdny každodenní malby, od pondělí do pátku od osmi do tří. Takhle to mám nastavené, aby to mohla být moje profese.
Co mají vaše obrazy společného?
Především to, že vzniká kolekce s názvem Očima světů, která ovšem nekončí, bude pokračovat i v příštím roce. Začala v lednu obrazem Moudrost, poté přibývaly portréty lidí z různých kontinentů, kteří na sobě mají oblečení typické pro zástupce konkrétního světadílu. Při pohledu na portréty můžeme vnímat území, na kterém člověk žije a poznávat jeho kořeny.
Jaké malířské techniky upřednostňujete?
Používám inkoust, akrylové barvy a v poslední době upřednostňuji olejomalbu. Tu miluji! Je to jako mazat máslo na chleba, je to velmi příjemná technika, moc ráda s ní pracuji.
Výstava v Jablunkově byla vaší pátou v pořadí…
Poprvé jsem vystavovala v MUZICu v Bystřici, kde jsem začínala. Pak byl Londýn, následovaly dvě výstavy v Římě a poté vloni soukromá výstava v Jablunkově. Teď tedy nastal okamžik předvést svou tvorbu před širší veřejností. V příštím roce plánuji výstavy v Českém Těšíně a v Barceloně. Letos jsem odmítla vystavovat v Dubaji a v Miláně, protože jsem vnitřně cítila, že mám jen a jen malovat.
Nabídky ze zahraničí vám chodí často?
Je to díky Instagramu, na kterém je v podstatě celý svět. Pořadatel si vybírá – líbí, nelíbí. Moji tvorbu sledují na sociálních sítích. Agentury, které si vybírají umělce, si to mezi sebou sdělí. Jeden kurátor mě bombarduje už půl roku, ale pro mě ještě nenastal ten pravý čas.
Nabídky souvisejí i s tím, že svět je otevřený různorodému umění. Já prostě maluji jinak, což se mnohým líbí.
Prostřednictvím arteterapie se věnujete lidem s poruchou autistického spektra…
Díky arteterapii jsem se po 17 letech vyléčila z dlouhé nemoci. Přesvědčila jsem se, že to je věc, která lidem opravdu pomáhá, protože jsem to zažila sama na sobě. Okamžitě přišly nabídky a já tak mohu dál využívat tuto metodu terapie. Oslovil mě spolek Můj originál z Třince. Už třetím rokem se zaměřuji na arteterapii s různými věkovými skupinami, nicméně nejčastěji jsou to dospělí a děti s autismem. Nevěnuji se pouze dětem, ale celým rodinám. Setkáváme se každé dva týdny, ve skupině je kolem dvaceti lidí.
Dovedete vysvětlit, v čem spočívá přínos arteterapie?
Používá se jakákoliv technika malby a kresby, aby se člověk vyjádřil skrze ruku. Nedržím se klasických terapeutických metod, volím jiná témata z běžného života. Vnímám, co potřebují děti a co jejich rodiče. Často se setkávají s nepochopením a odmítnutím.
Na problém osob s poruchou autistického spektra by měla odkazovat židle, kterou pomalovali vaši svěřenci. V čem to bude spočívat?
Projekt se jmenuje: Sedni si na mě a zavři oči. Židle pomalované autistickými dětmi by se měly nacházet ve veřejném prostoru. Jejich součástí by měl být přehrávač se sluchátky. Zájemce se bude moci posadit a poslechnout si audionahrávku, díky které se dozví, jak autisté vnímají okolní svět. Cílem projektu je, aby veřejnost pochopila, jak fungují autisté, z nichž mají mnozí z nás obavy.
