Vyhrál jste konkurz na ředitele. Co jste dělal předtím?

Jsem Třinečák a vždycky jsem měl patriotické myšlení. V nemocnici pracuji už deset let na pozici biomedicínského inženýra, takže znám tu loď i z podpalubí. Zároveň zde působím jako radiační dohled nad RTG a CT přístroji. Učím lékaře pracovat s nimi bezpečně, aby nebyli zbytečně zatěžováni při určitých expozicích. Zkouším je a zároveň se od nich i učím. Je to práce s lidmi, která teď pokračuje, byť je z pozice exekutivní.

Měl jste práci, která vás bavila a asi i naplňovala. Proč jste se rozhodl pro změnu?

V určitém období života člověk přichází k úvaze, že být šťastný je zároveň být i společensky zodpovědný. Je to období, kdy se chcete realizovat i v této oblasti a být světu více prospěšný. To byla ta moje prvotní myšlenka. Pak jsem  mé záměry konzultoval s lékaři a odborníky a rozhodl se udělat malou revoluci neboli evoluci v této nemocnici. První krok se mi tedy podařil a konkurz jsem nakonec vyhrál.

Revoluce? Evoluce? Co si pod tím mám představit?

Revoluce je možná trochu silné slovo. Chci, aby se Nemocnice Třinec vyvíjela, takže to je evoluce. Aby byla poplatná dnešní době. Mým cílem je ji personálně stabilizovat a kultivovat. Vše samozřejmě s ohledem na ekonomiku, protože v dnešní době čelíme covidové epidemiologické situaci, která se nám na druhou stranu úspěšně daří zvládat, z čehož mám velkou radost.

Když jste procházel konkurzním řízením, situace s koronavirem byla klidná. Jak se vám nastupovalo, když nemocnost prudce stoupá?

Byl jsem připraven, protože jsem byl od jara v Nemocnici Šumperk členem covid týmu, kde jsme od března řešili jednotlivé havarijní epidemiologické plány i různé kritické scénáře. Takže jsem byl na tuto situaci zvyklý. V této nemocnici je úspěšný tým a já věřím, že covid zvládneme, ale samozřejmě s veškerou pokorou a hygienickými návyky, které si tato doba vyžaduje.

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání Třineckého hutníku.