Když jste vyhrál konkurz, atmosféra v nemocnici nebyla ideální. Jak se vám sem nastupovalo?
„Samozřejmě jsem vnímal nálady mezi lidmi. Na druhou stranu jsem se sem velmi těšil a věřil jsem, že se mi podaří časem převrátit zdejší zdravotníky do pozitivní nálady. Vždy platí, že jedni jsou s odvoláním ředitele nespokojení, naopak druzí to přivítají. Ale pokaždé existuje velká většina zaměstnanců, pro které je nejdůležitější, že mají práci a dobré podmínky pro ni. A těm je vlastně jedno, kdo to tady zrovna vede. Pro mne osobně bylo nejdůležitější to, že si budu moci vytvořit svůj tým lidí, svou strategii, a to se mi líbilo. Neposledně musím přiznat, že Nemocnice Třinec je moje srdeční záležitost.“
Pocházíte z Krnova. Jak to?
„V Krnově jsem bydlel přes 30 let, ale narodil jsem se v Karviné a v Třinci pracoval můj tatínek. Ne sice tady v této nemocnici, ale byl lékař a několik let po promoci působil na Podlesí. Někde tady dokonce poznal i moji maminku, která byla zdravotní sestrou. To je jedna důležitá věc pro mne. Ta druhá je, že když jsem byl jedno volební období náměstkem hejtmana pro zdravotnictví, měl jsem k této nemocnici velice blízký vztah. Tady je totiž specifické prostředí. Jdete po chodbě, a i když vás lidé neznají, tak vás pozdraví, usmějí se na vás. To není snad nikde jinde. Vy si to možná neuvědomujete, ale jsou tady moc milí lidé.“
Když jste nastupoval, zaznělo od zřizovatele, že máte za úkol vyřešit i svízelnou finanční situaci nemocnice.
Ještě před několika lety měla Nemocnice Třinec kladná čísla, vlastně to byla nejlépe hospodařící krajská nemocnice. Pak zde ale postupem času převládla určitá finanční nedůslednost a benevolence především ze strany managementu. Společně s ekonomickým náměstkem nyní znovu zavádíme tvrdou finanční kontrolu, abychom zamezili zbytečným výdajům a nastartovali zdravé ekonomické prostředí.
Zároveň chystáme podklady pro jednání s pojišťovnami o úhradách za výkony. Současně kontrolujeme, jak tady byly vysoutěžené některé služby, jak probíhaly nákupy léků, zdravotnického materiálu, energií, potravin a mnoha dalších komodit. Neříkám, že hned všude najdeme nějaké dramatické možnosti úspor, ale pořádek musí být, a navíc nám se teď každá koruna moc hodí.
To se bez investic nedá. Jaké máte nejbližší plány, jak toho docílit?
Máme před sebou rekonstrukci rehabilitace a hematologicko-transfuzního oddělení. Začneme už tento rok. Výsledkem bude na jedné straně navýšení kapacity obou oddělení, na druhé straně zvýšení komfortu pro pacienty i personál. V červnu budeme soutěžit zhotovitele stavby. Stávající prostory zrekonstruujeme, a navíc přibydou prostory nové. Letos proinvestujeme zhruba 40 milionů korun.
To je velká částka. Budete dělat i něco dalšího?
Ano, a to bude ještě daleko větší investice. Nyní rozjíždíme výstavbu nového urgentního příjmu. Podařilo se nám doslova proklikat k dotaci z evropských peněz. To byla ta mediálně známá akce, kdy záleželo na tom, kdo se rychleji dokáže přihlásit do výzvy ministerstva pro místní rozvoj, které přerozdělovalo dotace na zmírnění dopadu pandemie, a přihlásit tam svůj projekt. My jsme celý postup s technickým náměstkem a vedoucím IT trénovali a připravovali jsme se, abychom to zvládli a byli skutečně dostatečně rychlí.
A byli jste rychlí?
Ano, získali jsme dotaci ve výši téměř 150 milionů korun. Díky tomu zrekonstruujeme urgentní příjem, včetně všech souvisejících provozů radiologie, interny, chirurgie a dalších odborností akutní medicíny. To co znají pacienti z amerických seriálů, bude v Třinci skutečnost. Tím naši nemocnici dostaneme na úplně novou kvalitativní úroveň. Té bychom postupně museli dosáhnout tak jako tak, ovšem bez dotačních peněz, což by šlo samozřejmě daleko hůře. Každopádně půjde o možná největší investici v celé historii nemocnice.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním Třineckém hutníku.
